IV.ÚS 2492/24 #2 — Povinnost soudu zjistit příjmy rodiče při stanovení výživného

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené Mgr. Šárkou Pořízkovou Polanskou, advokátkou, sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5 - Smíchov, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2024 č. j. 70 Co 150/2024-708 v části, kterou byl potvrzen výrok VIII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. února 2024 č. j. 50 P 199/2021-682 a část výroku IX téhož rozsudku o zamítnutí návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti otce za období od 7. března 2022, a proti výroku VIII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. února 2024 č. j. 50 P 199/2021-682 a části výroku IX téhož rozsudku o zamítnutí návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti otce za období od 7. března 2022 do právní moci tohoto rozsudku, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a J. Z., zastoupeného Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem, sídlem Máchova 831, Vestec, a nezletilého J. Z., zastoupeného opatrovnicí Městskou částí Praha 5, sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Podstata věci

1. Ústavní soud v tomto nálezu zrušil rozsudky obecných soudů v části týkající se vyživovací povinnosti otce k nezletilému dítěti a zamítnutí návrhu na zpětné stanovení výživného, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti, nesrozumitelnosti a vnitřní rozpornosti jejich odůvodnění.


II.
Popis věci a její procesní vývoj

2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to ve výrocích o stanovení výživného.

3. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) mají nezletilého syna, kterému bylo v době rozhodování obecných soudů necelých pět let. V roce 2021 spolu rodiče přestali žít a podali k soudu návrh na úpravu poměrů nezletilého. Obecné soudy svěřily nezletilého do péče matky. Otec byl oprávněn se s ním stýkat každý sudý týden od čtvrtka do pondělí následujícího lichého týdne a dále každý lichý týden od středy do čtvrtka. Zároveň byla otci uložena povinnost přispívat k rukám matky na výživu nezletilého částku 7 500 Kč měsíčně.

4. Dne 26. 4. 2023 podal otec nový návrh, v němž usiloval o svěření syna do rovnoměrné střídavé péče rodičů, přičemž navrhl, aby jeho vyživovací povinnost zůstala stejná, tedy 7 500 Kč měsíčně. Stěžovatelka s tímto návrhem nesouhlasila, dosavadní rozsah styku otce s nezletilým považovala za dostatečný. V průběhu řízení se otec spolu s novou partnerkou a jejími dvěma dětmi přestěhoval z P. do V. Rodiče se snažili najít vhodný model péče o syna. Nakonec stěžovatelka souhlasila s tím, že nezletilý bude u otce každý druhý týden od úterý do neděle. Nezletilý navštěvoval školku v P., avšak během pobytu u otce docházel od září 2023 také do školky ve V.

5. V řízení o rozšíření otcovy péče se řešila také otázka výživného. Stěžovatelka navrhla, aby soud zvýšil vyživovací povinnost otce na částku 24 000 Kč měsíčně, a to zpětně od počátku roku 2022. Od poslední úpravy výživného v roce 2021 se podle stěžovatelky výrazně změnily majetkové poměry otce v důsledku rozšíření jeho podnikatelských aktivit v oboru fotovoltaiky. Podle stěžovatelky bylo nutné zohlednit nejen skutečné příjmy otce, ale i podíl na hospodářském výsledku jím ovládaných obchodních společností. Poukázala rovněž na benefity, které otci účast ve společnostech vynáší (drahá služební auta), hodnotu otcova movitého a nemovitého majetku (vlastník několika bytů) a životní úroveň (časté exotické dovolené).

6. Otec ke svým majetkovým poměrům uvedl, že ve společnostech není jediným společníkem a nemá rozhodující vliv na výplatu zisku. Zdůraznil také, že se situace v oboru fotovoltaiky zhoršuje. Jeho nemovitosti jsou zatíženy stoprocentní hypotékou a veškeré příjmy z jejich pronájmu jdou na platbu hypoték. Nad rámec výživného ve výši 7 500 Kč měsíčně vyjádřil ochotu spořit na účet nezletilého měsíčně částkou 1 500 Kč.

7. Opatrovnice v řízení doporučila svěřit nezletilého do střídavé péče obou rodičů v týdenním režimu. Současně navrhla stanovit výživné tak, aby otec přispíval částkou 18 000 Kč měsíčně a matka částkou 3 000 Kč měsíčně.

8. Obvodní soud pro Prahu 5 napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do střídavé péče obou rodičů, kteří se v péči střídali po týdnu vždy v pondělí (výrok I). Nepovažoval za překážku, že nezletilý navštěvoval dvě různé mateřské školy. Soud uložil stěžovatelce povinnost hradit k rukám otce částku 2 500 Kč měsíčně (výrok VII). Vycházel z toho, že stěžovatelka má hrubý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, žije v nájemním bytě a nemá žádný další majetek. Výživné otce obvodní soud stanovil celkem na 10 000 Kč měsíčně, z toho 8 000 Kč měl otec hradit k rukám matky a 2 000 Kč spořit na účet nezletilého (výrok VIII). Obvodní soud zamítl návrh na zvýšení vyživovací povinnosti otce zpětně od počátku roku 2022, resp. od 7. 3. 2022, kdy nabylo právní moci předchozí rozhodnutí o péči a výživném (výrok IX). Dospěl k závěru, že již v tomto období měl otec syna v rozšířené péči, zajišťoval pro něj dovolené u moře atd. Další výroky specifikují rozsah péče a nijak se této ústavní stížnosti netýkají.

9. Obvodní soud konstatoval, že stanovení výživného nelze založit na přesném matematickém vzorci, a proto nebylo nutné exaktně určovat otcovy příjmy. Vyšel z otcova tvrzení o příjmu kolem 90 000 Kč měsíčně a uvedl, že jeho skutečná příjmová situace nebude horší, než sám uvádí. Otec podniká jako fyzická osoba (jako základ pro Českou správu sociálního zabezpečení uvedl příjem kolem 148 000 Kč měsíčně) a dále úspěšně podniká též prostřednictvím právnických osob. Má vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři, na kterou přispívá měsíčně částkou 10 000 Kč. Obvodní soud vzal v úvahu i argumenty stěžovatelky, že je třeba zohlednit celkovou životní úroveň otce (zahraniční dovolené), skutečnost, že žije v domě partnerky a vlastní dva byty určené k pronájmu. Hypotéky na nemovitosti soud nepovažoval za zásadní, neboť hodnota otcova majetku do budoucna roste. Obvodní soud nepřehlédl ani to, že otec přispívá přítelkyni na domácnost 48 000 Kč a že jí půjčil 1 000 000 Kč v souvislosti se zakoupením její nemovitosti. Zdůraznil, že prioritní musí být vyživovací povinnosti k dítěti. Přesto nepovažoval návrhy stěžovatelky a opatrovnice na výživné pro otce za přiměřené. Změny v majetkových poměrech je třeba posuzovat v kontextu předchozí úpravy výživného. Otec podniká ve stejném oboru a jeho nemovitý majetek je totožný, jako v době původní úpravy.

10. Stěžovatelka se proti rozsudku obvodního soudu odvolala. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že nezletilý bude v péči otce vždy v sudém týdnu od úterý po skončení mimoškolních aktivit až do nedělního podvečera. Nesouhlasila ani s výší výživného a požadovala, aby otec hradil částku 24 000 Kč měsíčně s částečným plněním na účet nezletilého, a to již od 7. 3. 2022.

11. Městský soud v Praze ponechal nezletilého ve střídavé péči rodičů, avšak upravil režim péče tak, že předání nezletilého se uskuteční vždy po týdnu v neděli v bydlišti matky. Jde-li o výživné, městský soud snížil vyživovací povinnost matky z částky 2500 Kč na částku 2000 Kč. V části týkající se vyživovací povinnosti otce a zamítnutí návrhu na zpětné stanovení výživného od 7. 3. 2022 městský soud rozsudek obvodní soudu potvrdil (to vše výrokem I). Zjištění, podle nichž otec vlastnil byt v hodnotě cca 15 mil. Kč a působil v několika nadějných společnostech, byla zohledněna již v předchozích rozhodnutích o výživném. Úprava výživného byla provedena před natolik krátkou dobou, že není třeba výživné stanovit zpětně. Nové výživné odráží změnu majetkové situace otce dané prosperitou jeho společností. Na základě listin pro Českou správu sociálního zabezpečení lze souhlasit s příjmem otce ve výši cca 150 000 Kč, což odpovídá jeho výdajům na hypotéku, příspěvku přítelkyni na domácnost, příjmům z pronájmu a životní úrovni. Argumentuje-li stěžovatelka pohybem vysokých částek na účtech otce a ziskovostí jeho společností, nelze dovodit, jaký skutečný zisk otec ze společností má (otec popírá rozdělování zisku mezi společníky), ani že by k bezhotovostním transakcím nedocházelo při jeho podnikatelské činnosti, která je následně zohledněna v daňovém přiznání.


III.
Argumentace stěžovatelky

12. Stěžovatelka uvádí, že nesouhlasí se soudy stanoveným režimem péče, nicméně ústavní stížnost podává pouze do výroků týkajících se výživného stanoveného otci (do budoucna i zpětně). Napadené rozsudky jsou podle stěžovatelky v této části nepřezkoumatelné, soudy nevzaly v potaz všechna potřebná hlediska pro zjištění majetkových poměrů otce a jejich skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soudy vyšly jen z tvrzení otce a nezjišťovaly jeho skutečné příjmy.

13. Část otcových příjmů pochází ze závislé činnosti v obchodních společnostech, kde si jako společník určuje mzdu sám. Otcovy společnosti v roce 2022 dosáhly v součtu obrat ve výši 519 957 000 Kč (což odpovídá i obsahu novinového článku, který stěžovatelka předložila v řízení před soudem prvního stupně jako důkaz), zisk těchto společností přesáhl 78 503 000 Kč. Soudy měly zohlednit podíly otce na tomto hospodářském výsledku. Přestože společnosti generují značné zisky, spokojily se soudy s tvrzením, že si společníci zisk nevyplácí. Soudy musí zkoumat i to, zda se rodič bez důležitého důvodu nevzdal majetkového prospěchu. Při srovnání účetních dokladů za rok 2021 a 2022 je zřejmé, že podnikatelské aktivity otce výrazně stoupaly. Soudy některé účetní ukazatele převzaly, ale nevyvodily z nich žádné závěry. Obvodní soud navíc pominul, že částky jsou v účetních dokladech uvedeny v tisících. Zatímco tedy v napadeném rozsudku zmiňuje tisícové a desetitisícové položky, jde ve skutečnosti o částky milionové, desetimilionové nebo dokonce stamilionové. Městský soud ponechal tento extrémní rozpor zcela bez povšimnutí.

14. Kromě toho otec podniká také jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění. Ani k tomu soudy neprovedly dostatečné dokazování. Nevypořádaly se ani s pohyby na účtech otce, které obsahují i milionové transakce a vklady značných sum v hotovosti. Ničím nepodložené úvahy městského soudu, že šlo o příjmy z podnikatelské činnosti otce zohledněné v daňovém přiznání, nemohou obstát. Při určení výživného podnikatelů se soudy nemohou spokojit jen s předložením evidence o hospodaření, ale je třeba komplexně zhodnotit jejich celkovou životní úroveň. Stěžovatelka rekapituluje, že otec má milionové úspory a pohledávky za třetími osobami, vlastní bytové jednotky, které pronajímá za vysoké sumy, ročně absolvuje několik exotických dovolených (Egypt, Řecko, Dominikánská republika, Zanzibar, Maledivy), užívá luxusní vozy, bydlí v novostavbě rodinného domu a své partnerce přispívá měsíčně na domácnost 48 000 Kč. Tento ukazatel životní úrovně soudy nezohlednily.

15. Konečně stěžovatelka nesouhlasí ani se zamítnutím stanovení výživného zpětně k 7. 3. 2022. I v krátkém časovém období může dojít k zásadní změně majetkových poměrů. Stěžovatelka v řízení prokázala, že prosperita otcových společností nastala dříve, celková životní úroveň otce neodpovídala závěrům soudů v předcházejícím řízení. Otec v té době nepřiznal, že je vlastníkem družstevního podílu k bytu, soudy neprovedly dokazování výpisy z účtů atd.

IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

16. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.


V.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem

17. Usnesením ze dne 5. 2. 2025 Ústavní soud jmenoval nezletilému vedlejšímu účastníkovi pro řízení před Ústavním soudem opatrovnici, která ho zastupovala již v řízení před obecnými soudy (tj. Městskou část Praha 5).

18. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. 50 P 199/2021 a vyzval účastníky a vedlejší účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili (§ 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). O vyjádření požádal také opatrovnici.

19. Obvodní soud i městský soud ve vyjádření odkázaly na podrobné odůvodnění napadených rozsudků. K námitkám stěžovatelky se podrobněji nevyjádřily. Navrhly ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

20. Otec jako vedlejší účastník ve vyjádření uvedl, že jeho majetková situace byla předmětem rozsáhlého dokazování. Soudy jeho příjmy nezjišťovaly pouze na základě daňových přiznání, ale zkoumaly i pohyby na účtech a celkový rozsah jeho majetku. Podle něj je to naopak stěžovatelka, kdo soudu tají své příjmy. Už během řízení před obecnými soudy otec upozorňoval, že kromě příjmů ze závislé činnosti si stěžovatelka vydělává i úklidy ve společnostech, kde měl otec známé. Tento příjem však zatajila a pravděpodobně ho neuvedla ani v daňovém přiznání. Stěžovatelka mylně předpokládá, že obraty společností, v nichž otec působí, se přímo odrážejí v jeho příjmech. Otec v řízení vysvětlil, že společnosti využívají cizí zdroje na nákup skladu a že není jediným společníkem, takže sám není schopen prosadit jakékoli rozhodnutí. Stěžovatelka se snaží vytvořit dojem o jeho luxusním životě, místo aby se zaměřila na to, jaká je skutečná životní úroveň jejich syna či jak se syn cítí v době, kdy je s otcem a jeho novou rodinou. Otec má vedle syna ještě nezletilou dceru, se kterou se pravidelně stýká, a jeho partnerka má dvě děti ve střídavé péči. Jde-li o byt na B., ten otci negeneruje žádný zisk. Ani dům, v němž otec žije, není žádným bohatým sídlem, svou dispozicí i vybavením odpovídá běžnému standardu v okolí. Otec se domnívá, že skutečným důvodem ústavní stížnosti není zájem o nezletilého, ale snaha matky získat otcovy finanční prostředky. Z pohledu nezletilého je situace stabilizovaná, ve střídavé péči je více než rok a podle zpráv OSPOD i předškolních zařízení je na ni dobře adaptován. Otec kromě řádně stanoveného výživného hradí synovi i další výdaje.

21. Opatrovnice ve vyjádření uvedla, že se ztotožňuje se závěry obecných soudů o výši vyživovací povinnosti otce i se zamítnutím návrhu na zpětné stanovení výživného.

22. Stěžovatelka v replice poukazuje především na další změny v majetkových poměrech otce, které nastaly po vydání rozsudku městského soudu. Zatímco během odvolacího řízení otec tvrdil, že jeho úspory činí přibližně jeden milion Kč a že bydlí v domě ve výlučném vlastnictví jeho partnerky, na jehož pořízení jí půjčil jeden milion Kč, pouhý čtvrtrok po vynesení rozsudku otec nemovitost od partnerky koupil za částku ve výši 11,5 milionu Kč. O další měsíc později koupil od přítele, se kterým podniká, spoluvlastnický podíl 1/2 na jiném pozemku za částku tři miliony Kč. Vyjma uvedených investic, které byl otec schopen vynaložit ve velmi krátké době, otec začal využívat také nová luxusní vozidla, která jsou patrně vedena v majetku některé z jeho společností. V mezidobí otec také prodal bytovou jednotku na B., a to obchodní společnosti, v níž je jediným společníkem a jednatelem. Prodejní cena byla 21 milionů Kč. O této společnosti otec v průběhu soudního řízení tvrdil, že dosud nebyla aktivní. Stěžovatelka si je vědoma, že tyto skutečnosti nastaly až po vynesení rozsudku městského soudu. Nicméně je zřejmé, že otec již v průběhu řízení před obecnými soudy disponoval majetkem vyšší hodnoty. Ani společnosti, ve kterých otec figuruje, nemohou být ztrátové a neprosperující, jak otec tvrdí. Stěžovatelka opakuje, že soudy rezignovaly na zjištění toho, jaký skutečný zisk otec ze společností přijímá. Stěžovatelka odmítá tvrzení otce, že podáním ústavní stížnosti sleduje vlastní finanční prospěch. Trvá na tom, že jedná v zájmu syna a že soudy svá rozhodnutí zatížily vadami.

23. Ústavní soud zaslal repliku účastníkům řízení, otci a opatrovnici na vědomí. Žádné další reakce již neobdržel.

24. Ústavní soud dospěl k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).


VI.
Posouzení ústavní stížnosti

25. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování rodinněprávních věcí, včetně rozhodnutí o výživném. Toto rozhodování je doménou obecných soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavnímu soudu zejména nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného apod. Rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 17, či ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27].


VI. A. Obecná východiska

26. Řízení ve věcech výživy nezletilého dítěte je jedním z řízení péče soudu o nezletilé podle § 466 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Jde o řízení, v němž se při dokazování uplatňuje tzv. vyšetřovací zásada. Byť mají účastníci řízení při zjišťování skutkového stavu povinnost součinnosti, soud sám musí zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a musí provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrženy (§ 20 odst. 1 a § 21 téhož zákona).

27. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Je třeba zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Přihlíží se také k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí (§ 913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 občanského zákoníku).

28. Soudy tedy musí pro správné určení výživného pro nezletilé děti zjistit všechny relevantní skutečnosti, včetně celkové majetkové situace povinného. Přitom musí vycházet nejen z fakticity jeho příjmů a jeho reálných majetkových poměrů, ale také z potenciality příjmů, tj. příjmů, kterých by mohl dosahovat. Současně musí přihlédnout také k celkové sumě movitého a nemovitého majetku povinného a ke způsobu jeho života, resp. jeho životní úrovni. Ta je dána bydlením, zájmovými aktivitami a koníčky, způsobem trávení dovolené atd. (nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, Spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě při použití § 916 občanského zákoníku, body 18 a 19). "Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti z úřední povinnosti komplexně zjišťovat" [nález ze dne 12. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 1356/16 (N 170/82 SbNU 647)].

29. Výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti (§ 923 odst. 1 občanského zákoníku a § 475 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních).

30. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu, která závisí na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nálezy ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2278/24, Odůvodnění výše výživného a způsobu jeho výpočtu u komplikovaných rodinných poměrů, bod 53, ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 4057/18 (N 63/93 SbNU 291), Povinnost odůvodnění výše výživného a jeho výpočtu, bod 9, a ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 (N 114/81 SbNU 785), Náležité odůvodnění rozhodnutí o změně výživného pro nezletilé dítě, bod 10].


VI. B. Aplikace na nynější věc

31. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, že obecné soudy v odůvodnění napadených rozsudků srozumitelně nevysvětlily, z čeho vypočítaly konkrétní výši vyživovací povinnosti otce k nezletilému synovi. Závěry obecných soudů o výši příjmů otce jsou jednak vnitřně rozporné, jednak nepřezkoumatelné. Samozřejmě nikoli každá vnitřní rozpornost odůvodnění zakládá bez dalšího neústavnost napadeného rozhodnutí. Avšak v případě, kdy se vnitřní rozpornost týká posouzení klíčové otázky, na které rozhodnutí stojí, vnitřní rozpornost nabývá ústavněprávního významu (nález ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 92/24, vnitřní rozpornost v odůvodnění soudního rozhodnutí, bod 26).

32. Obvodní soud v napadeném rozsudku shrnul údaje z účetních závěrek obchodních společností (aktiva, pasiva, zisk), v nichž má otec majetkovou účast. Při přepisu konkrétních částek však udělal mnoho chyb (viz zejm. bod 26 a 31 rozsudku obvodního soudu). Ve většině údajů nezohlednil, že jednotlivé položky se v účetních závěrkách vykazují v celých tisících Kč. Zatímco tedy obvodní soud uvádí částky v tisících Kč, ve skutečnosti má jít o částky v milionech Kč. Nejde jen o nějakou formální chybu v psaní, obvodní soud řádově odlišnými částkami i sám argumentoval. Ačkoli stěžovatelka na toto pochybení upozornila v odvolání, městský soud se k tomu nevyjádřil a údaje jen bez dalšího opravil (jednou však změnil i správně vyčíslené údaje na nesprávné, tj. zisk 92 tis. Kč u obchodní společnosti A nesprávně změnil na 92 mil. Kč). Byť se účetní údaje v obou rozsudcích liší násobně v řádu tisíců, nijak se to nepromítlo do hodnocení majetkových poměrů otce v rozsudku městského soudu.

33. S tím souvisí i to, že obecné soudy se omezily pouze na výčet (chybně vyčíslených) účetních položek, avšak nevyvodily z nich žádné konkrétní závěry o stavu obchodních společností nebo jejich majetkové struktuře (v některých společnostech byl otec jediným společníkem, v jiných měl 50% podíl nebo byly společníkem "jeho" obchodní společnosti). U některých obchodních společností obecné soudy neuvedly účetní výsledky proto, že otec v nich figuruje jen jako jednatel. Z majetkové struktury těchto společností však plynulo, že jejich společníkem byla jiná otcova společnost (B a C, které přitom dosahovaly značných zisků).

34. Soudy bez konkrétních spojitostí učinily jen obecná hodnocení, že společnosti jsou úspěšné, nadějné a že nově stanovené výživné zohledňuje změnu majetkové situace otce způsobené prosperitou jeho společností. Zároveň však na jiném místě uvádí, že otec popírá rozdělování zisku mezi společníky, a proto nelze určit, jaký skutečný příjem ze společností má. Soudy se tedy v posuzované věci vůbec nezabývaly, jaký je reálný příjem otce ze společností, respektive nezjišťovaly jeho potencionální výnos z nich. V zájmu řádného zjištění skutkového stavu je však nutné vést dokazování takovým způsobem, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, a taktéž příjem potencionální, z něhož lze spravedlivě požadovat placení výživného [srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 3094/16 (N 144/86 SbNU 445), K určení skutečného příjmu povinného pro účely stanovení výživného, bod 14].

35. Stěžovatelka po celou dobu řízení před obecnými soudy upozorňovala, že obchodní společnosti v posledním roce zaznamenaly nárůst aktiv a zisku, zaměstnávají stovku lidí a mají roční obrat kolem půl miliardy. Za těchto okolností nelze rezignovat na důsledné zjišťování ekonomické situace obchodních společností a otcových příjmů z nich. Zda a jak se otcova účast v obchodních společnostech promítla do jeho příjmů, respektive do konkrétní výše výživného, není z odůvodnění napadených rozsudků patrné.

36. Stejně tak není zřejmé, zda se soudy v řízení podrobně zabývaly celkovou životní úrovní otce a jak se promítla do posouzení jeho majetkových poměrů, například vlastnictví nemovitostí a příjmy z nich, či časté zahraniční dovolené, které jsou v rozsudcích bez dalšího pouze konstatovány. Nedostatečná jsou také zjištění soudů ohledně vysokých měsíčních výdajů otce a pohybů na jeho účtech s četnými statisícovými i milionovými transakcemi. Soudy musí při určení výživného brát v potaz také celkovou sumu majetku a způsob života, resp. životní úroveň povinného [nálezy IV. ÚS 1578/23, bod 27, nebo ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15 (N 217/79 SbNU 489), Maximální výživné aneb výše výživného pro rodiče s nadstandardními příjmy, bod 29].

37. Zcela nesrozumitelná je úvaha městského soudu, že "otec sám připustil vyšší příjem, než jej lze dovodit z jím předložených dokladů, přičemž z dokladů pro ČSSZ lze souhlasit s jeho příjmem ve výši cca 150 000 Kč". Oba soudy vychází z daňového základu (148 500 Kč) vyčísleného ve formuláři pro Českou správu sociálního zabezpečení o přehledu příjmů a výdajů osob samostatně výdělečně činných za rok 2023. Uvedená listina však popisuje jen část otcových příjmů z podnikání na základě živnostenského oprávnění. Položka 148 500 Kč navíc vypovídá o otcových příjmech za rok, nikoli za měsíc. Z odkazované listiny nelze odvodit, jaké příjmy mu plynou z účasti v obchodních společnostech, z pronájmu nemovitostí, ze závislé činnosti atd.

38. Konečně přezkoumatelné nejsou ani úvahy soudů o zamítnutí návrhu na zpětné stanovení výživného otci za období od 7. 3. 2022. Obecné soudy uvádí, že nově stanovené výživné zohledňuje změnu danou prosperitou otcových společností. Pakliže napadené rozsudky obsahují zjištění, že čistý obrat, aktiva či tržby společností zásadně vzrostly již v roce 2022 (viz body 29 až 34 rozsudku obvodního soudu), není jasné, proč vzrůstající prosperitu otcových společností soudy zohlednily až počínaje právní mocí napadených rozsudků (8. 7. 2024).

39. K argumentu otce, že společnosti využívají cizí zdroje na nákup skladu, Ústavní soud uvádí, že ne každý výdaj do podnikání je nezbytný do té míry, že by po rodiči nebylo možné požadovat, aby přednostně plnil vyživovací povinnost (nález IV. ÚS 2278/24, bod 48 a 49). K argumentu otce, že stěžovatelka sama zatajila část svých příjmů, Ústavní soud uvádí, že její vyživovací povinnost nebyla ústavní stížností napadena a nemůže být proto předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem. Stejně tak se nemohly v nynějším nálezu promítnout změny v majetkových poměrech otce, na které poukázala stěžovatelka v replice (bod 22 shora) a které nastaly po vydání napadených rozsudků.


VII.
Závěr

40. Určení konkrétní výše výživného pro nezletilé dítě vychází z nesrozumitelných, vnitřně rozporných a nepřezkoumatelných úvah, odůvodnění obecných soudů v tomto ohledu není dostatečné a obsahuje vady ústavněprávního charakteru (porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny).

41. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a zrušil rozsudek městského soudu ve výroku I a rozsudek obvodního soudu ve výrocích VIII a IX, a to v části týkající se vyživovací povinnosti otce a zamítnutí návrhu na zpětné zvýšení výživného otce [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 16. dubna 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu