II.ÚS 645/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vinostrada s. r. o., sídlem Korunní 588/4, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 17 A 80/2022-300, a s ní spojeném návrhu na zrušení částí první, třetí a čtvrté zákona č. 26/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 písm. u) až y), § 12, 14a, 14b, 16 odst. 12 a 13, § 16b, 23 a 27 odst. 10 zákona o vinohradnictví a vinařství, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a ředitele inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví a svobody podnikání. Z obdobných důvodů s ústavní stížností spojuje návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a uvedených částí jeho novelizace.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 28. 7. 2022 č. j. SZPI/BF176-25/2022 rozhodl o uložení povinnosti stěžovatelce stáhnout prodávaná vína z oběhu pro porušení povinnosti oznámit jejich dovoz jako nebalených vín. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem (mimo jiné) uvedené rozhodnutí zrušil a vrátil věc vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že výkladem zákonného pojmu "jednorázový obal" správními soudy dochází k neoprávněnému omezení jejího podnikání. Uznává, že nynější procesní situace nasvědčuje nepřípustnosti ústavní stížnosti, avšak v její věci jsou dány výjimečné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které přípustnost návrhu opodstatňují; problematika se týká celého podnikatelského odvětví, ve správním řízení dochází k cíleným průtahům a Nejvyšší správní soud, který v řízení dříve také rozhodoval, se dopustil řady procesních pochybení, zejména nepředložil věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.

4. Návrh na zrušení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a částí jeho novelizace stěžovatelka odůvodňuje jejich diskriminační povahou, vadami legislativního procesu a tím, že tato napadená ustanovení představují důsledek klientelismu ve státní správě. Stěžovatelka si je vědoma usnesení ze dne 12. 2. 2025 sp. zn. I. ÚS 2856/24 o odmítnutí obdobné ústavní stížnosti. Proto žádá, aby Ústavní soud nenahlížel na nyní napadené rozhodnutí izolovaně a formalisticky, a zohlednil "systematická pochybení" Nejvyššího správního soudu. Přejímají-li správní orgány zmatenou a nepředvídatelnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, prohlubuje se právní nejistota.

5. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.

6. Nynější ústavní stížnost se týká obdobné problematiky a obdobné procesní situace jako usnesení sp. zn. I. ÚS 2856/24 a usnesení ze dne 20. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 460/25 o odmítnutí dřívějších, obdobných ústavních stížností stěžovatelky jako nepřípustných. Také v nynější věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým se věc nekončí. Zde městský soud stěžovatelce jako žalobkyni vyhověl, a správní žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení.

7. Také v nynější věci tedy platí, že (správní) řízení nadále probíhá a stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv dává k dispozici. Ani zde není odmítnutím nynějšího návrhu dotčen přístup stěžovatelky k Ústavnímu soudu; bude-li stěžovatelka i po skončení probíhajícího řízení nadále přesvědčena o porušení svých ústavně zaručených práv, může se Ústavní soud věcí eventuálně zabývat na podkladě nové ústavní stížnosti, samozřejmě v závislosti na způsobu vyřízení věci a za splnění dalších procesních předpokladů projednání návrhu. Také nynější ústavní stížnost je však předčasná.

8. Ani zde Ústavní soud neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, kterých se stěžovatelka dovolává. Nyní stěžovatelka uplatňuje obdobné důvody jako v předchozích ústavních stížnostech, mimo dříve nezmiňovaná pochybení Nejvyššího správního soudu. I tato (případná) pochybení je však možné zohlednit při eventuálním přezkumu konečných rozhodnutí ve věci. Na odůvodnění usnesení sp. zn. I. ÚS 2856/24 a sp. zn. II. ÚS 460/25 proto lze beze zbytku v podrobnostech odkázat. Konečně také zde návrh stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona bez dalšího sdílí jakožto návrh akcesorický osud ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu).

9. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení napadených ustanovení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona; z téhož důvodu zde Ústavní soud rozhodl v senátu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu