III.ÚS 2607/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, sídlem Náměstí 22/24, Velké Meziříčí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2024 č. j. 29 Cdo 2023/2023-195, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2022 č. j. 10 Cmo 3/2020-145, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2021 č. j. 40 Cm 1/2019-98, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2015 č. j. 1 Ko 15/2014-3848 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2014 č. j. 24 K 15/2002-3424, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ing. Petra Sedláčka, správce konkursní podstaty úpadkyně obchodní společnosti BOS, a. s., sídlem K Pernštejnu 625, Bystřice nad Pernštejnem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Stěžovatelka (žalobkyně) se v řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 2. 1. 2019 (doručené dne 4. 1. 2019) vedeném u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 40 Cm 1/2019 domáhala zrušení usnesení téhož soudu ze dne 1. 9. 2014 č. j. 24 K 15/2002-3424 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 10. 2015 č. j. 1 Ko 15/2014-3848. Těmito usneseními byly schváleny hotové výdaje, náklady spojené s udržováním a správou podstaty a mzdové nároky zaměstnanců úpadkyně (obchodní společnosti BOS, a. s.) vynaložené stěžovatelkou v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadkyně, dále nebyly schváleny hotové výdaje a náklady spojené s udržováním a správou podstaty vynaložené stěžovatelkou v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadkyně, a stěžovatelce bylo uloženo, aby zaplatila do konkursní podstaty úpadkyně částku 286 595,90 Kč k rukám vedlejšího účastníka (žalovaného - pozdějšího správce konkursní podstaty úpadkyně).

3. Krajský soud v pořadí druhým usnesením ze dne 24. 3. 2021 č. j. 40 Cm 1/2019-98, které vydala asistentka soudkyně Mgr. Bc. Kamila Hercíková, řízení o žalobě pro zmatečnost pro překážku litispendence zastavil (výrok I), neboť shledal, že o téže věci, s týmiž argumenty a uplatněnými zmatečnostními důvody již probíhá u soudu jiné řízení (řízení o žalobě pro zmatečnost zahájené podáním stěžovatelky ze dne 4. 4. 2016, doplněné podáními ze dne 22. 6. 2021 a 18. 1. 2022 a vedené u krajského soudu pod sp. zn. 39 Cm 1/2016). Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč stěžovatelce.

4. K odvolání stěžovatelky vrchní soud usnesením ze dne 20. 12. 2022 č. j. 10 Cmo 3/2020-145 usnesení krajského soudu ve výrocích I a III potvrdil (výrok I). Ve výroku II změnil usnesení krajského soudu tak, že se o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky nerozhoduje (výrok II). Vrchní soud považoval za správný postup krajského soudu, který řízení pro překážku litispendence zastavil. Stěžovatelka v obou žalobách (tj. v žalobě ze dne 4. 4. 2016 a ze dne 2. 1. 2019) uplatnila shodné zmatečností důvody, a to mj. porušení práva na zákonného soudce podle § 229 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen "o. s. ř."), a odnětí možnosti jednat před soudem podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Další podání stěžovatelky ze dne 18. 1. 2022 krajský soud posoudil správně jako doplnění zčásti vadného podání ze dne 4. 4. 2016, jímž bylo u krajského soudu zahájeno řízení o první žalobě pro zmatečnost (sp. zn. 39 Cm 1/2016).

5. Následné dovolání stěžovatelky, které bylo přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. v rozhodném znění (tj. do 31. 12. 2007), Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 6. 2024 č. j. 29 Cdo 2023/2023-195 odmítl jako zjevně bezdůvodné. Nejvyšší soud uvedl, že oprávnění asistentky soudkyně rozhodnout o zastavení řízení vyplývá z § 10 písm. k) zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění účinném do 31. 12. 2007, ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. O podjatosti asistentky soudkyně z provedení úkonu soudu, k čemuž mj. mířila stěžovatelčina dovolací argumentace, rozhodl krajský soud usnesením ze dne 22. 6. 2022 č. j. 45/40 Cm 1/2019-131, v němž konstatoval, že asistentka soudkyně Mgr. Bc. Kamila Hercíková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 40 Cm 1/2019. Nejvyšší soud dále podotknul, že krajský soud sice pochybil, když druhou žalobu pro zmatečnost (podanou proti shora uvedeným usnesením vydaným v konkursním řízení úpadkyně vedeném pod sp. zn. 24 K 15/2002) vyloučil usnesením ze dne 8. 1. 2019 č. j. 24 K 15/2002-4164 k samostatnému řízení (a nepovažoval ji za doplnění důvodů předchozí žaloby pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 39 Cm 1/2016), ale neshledal toto procesní pochybení krajského soudu natolik závažným, aby napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil. Stěžovatelka totiž uplatnila skutkově totožné důvody zmatečnosti jako v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 39 Cm 1/2016, přičemž krajský i vrchní soud [viz usnesení krajského soudu ze dne 26. 1. 2022 č. j. (73) 39 Cm 1/2016-488 a usnesení vrchního soudu ze dne 14. 12. 2022 č. j. 2 Cmo 5/2022-607] se těmito důvody zmatečnosti zabývaly. Skutečnost, že vedlejší účastník podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, o němž Nejvyšší soud dosud nerozhodl, na věci nic nemění.

6. Pro úplnost je třeba dodat, že první žalobu pro zmatečnost krajský soud usnesením ze dne 26. 1. 2022 č. j. (73) 39 Cm 1/2016-488, 24 K 15/2002 zamítl. Doplnění důvodů zmatečnosti ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. v podání ze dne 18. 1. 2022 označil za novou žalobu pro zmatečnost a zamítl ji z důvodu opožděnosti. Vrchní soud následně výrokem II usnesení ze dne 14. 12. 2022 č. j. 2 Cmo 5/2022-607 usnesení krajského soudu v této zamítavé části, tj. zda byl zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. uplatněn včas, jakož i ohledně zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. (odnětí možnosti jednat před soudem), zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku, tj. ohledně důvodů zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. a) a e) a odst. 2 písm. a), b) a c) o. s. ř. usnesení krajského soudu výrokem I potvrdil. Proti usnesení vrchního soudu, a to proti potvrzujícímu i kasačnímu výroku, podal vedlejší účastník dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto.


II.
Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka v prvé řadě nesouhlasí s bagatelizací porušení procesních předpisů Nejvyšším soudem. Nezákonnost postupu soudů nižších instancí nelze omluvit tím, že není závažná. K porušení práva stěžovatelky došlo. V řízení pro zmatečnost jsou napadena rozhodnutí, na jejichž základě by stěžovatelka musela uhradit do konkursní podstaty částku ve výši cca 7 000 000 Kč, přičemž o tomto rozhodla soudkyně (JUDr. Eva Krčmářová), jíž byla věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce. Není jisté, zda důvody žaloby pro zmatečnost budou předmětem řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 39 Cm 1/2016. Není postaveno najisto, zda otázka litispendence byla vyřešena správně. Stěžovatelka posléze porovnává obě uvedená řízení u krajského soudu (sp. zn. 39 Cm 1/2016 a sp. zn. 40 Cm 1/2019). Nesouhlasí s tím, že důvody žaloby pro zmatečnost v řízení vedeném pod sp. zn. 40 Cm 1/2019 jsou shodné s důvody, ohledně nichž bylo vedeno řízení pod sp. zn. 39 Cm 1/2016. Krajský soud měl obě řízení spojit, resp. žalobu pro zmatečnost vedenou pod sp. zn. 40 Cm 1/2019 měl posoudit jako doplnění předchozí žaloby. Polemizuje s názorem Nejvyššího soudu, že pochybení krajského soudu, který nepovažoval žalobu pro zmatečnost ze dne 2. 1. 2019 za doplnění předchozí žaloby pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 39 Cm 1/2016, nemá závažný vliv na její procesní postavení.

8. Dále namítá, že bylo porušeno právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť ve věci rozhodovala asistentka Mgr. Bc. Kamila Hercíková, která byla přidělena soudkyni Mgr. Pavle Mozgové, která byla vyloučena pro podjatost. Asistentce soudkyně přitom rozhodování o zastavení řízení ani podle rozvrhu práce, ani podle jiného zákonného zmocnění nepřísluší. Podle § 36a odst. 4 zákona o soudech a soudcích platí, že asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce. Soudkyně vyloučená pro podjatost udílela pokyny asistentce a její práci řídila a kontrolovala. Asistentka Mgr. Bc. Kamila Hercíková navíc dříve zastávala funkci vyšší soudní úřednice u soudkyně Mgr. Evy Krčmářové, která má k soudkyni Mgr. Pavle Mozgové blízký a přátelský vztah. Podle stěžovatelky je nepřípustné, aby ve věci rozhodovala asistentka vyloučené soudkyně.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutím vydaným v řízení o žalobě pro zmatečnost, byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána uvedená soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je rovněž přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

10. Ústavní soud se dále zabýval včasností ústavní stížnosti. Jako včasnou posoudil pouze tu část ústavní stížnosti, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí vydaných v řízení o žalobě pro zmatečnost. Ústavní stížnost proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o výdajích a nákladech spojených s udržováním a správou podstaty vynaložených stěžovatelkou v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty (viz usnesení krajského soudu ze dne 1. 9. 2014 č. j. 24 K 15/2002-3424 a usnesení vrchního soudu ze dne 21. 10. 2015 č. j. 1 Ko 15/2014-3848) vyhodnotil jako návrh podaný po lhůtě a odmítl jej podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud v této souvislosti nepřehlédl, že ústavní stížnost stěžovatelky podanou mj. i proti těmto rozhodnutí odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3673/18 jako zjevně neopodstatněnou.


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

12. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud se mohl zabývat pouze těmi rozhodnutími, která byla vydána v řízení o žalobě pro zmatečnost vedené u krajského soudu pod sp. zn. 40 Cm 1/2019.

13. Stěžovatelka především nesouhlasila se závěrem, že řízení o její žalobě pro zmatečnost bylo zastaveno z důvodu litispendence. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se s překážkou litispendence vypořádaly ústavně přijatelně. Podrobně rozepsaly, v jakých bodech se obě žaloby pro zmatečnost shodují a proč jsou dány důvody litispendence. Stěžovatelka s jejich závěrem sice polemizuje, nicméně bez odpovídající a přiléhavé ústavněprávní argumentace. Ústavní soud vnímá, že řízení o žalobách pro zmatečnost působí ve svém celku dosti nepřehledně a chaoticky, to však ještě nezpůsobuje protiústavnost napadených rozhodnutí. Z hlediska nároků kladených na odůvodnění nelze napadeným rozhodnutí nic vytknout.

14. Co se týče námitky podjatosti asistentky soudkyně, která vydala rozhodnutí, jímž bylo řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu litispendence zastaveno, je pro nyní posuzovanou věc podstatné, že o ní bylo pravomocně rozhodnuto krajským soudem (viz usnesení ze dne 22. 6. 2022 č. j. 45/40 Cm 1/2019-131) tak, že asistentka soudkyně Mgr. Bc. Kamila Hercíková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci pod sp. zn. 40 Cm 1/2019. Krajský soud zde shledal, že s ohledem na jemu známé okolnosti případu jsou vyloučeny oprávněné pochybnosti o nestrannosti asistentky soudkyně. Krajský soud naopak nespatřoval žádný přímý právní zájem asistentky soudkyně na projednávání věci (poměr k věci), ani že by o věci získala poznatky mimoprocesním způsobem, nebo že by měla přátelský vztah k rozhodující soudkyni. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v rámci její samostatné rozhodovací činnosti a až 17 let poté, co již nebyla zařazena podle rozvrhu práce do oddělení 24 K k soudkyni Mgr. Evě Krčmářové. Krajský soud se tedy podjatostí asistentky soudkyně zabýval a v jeho rozhodnutí nelze spatřovat exces. Ústavní soud plně odkazuje na uvedené rozhodnutí a nemá, co dalšího by k nim dodal.

15. I když by bylo možno považovat za pochybení krajského soudu, že žalobu pro zmatečnost stěžovatelky ze dne 2. 1. 2019 vyloučil k samostatnému řízení (viz usnesení ze dne 8. 1. 2019 č. j. 24 K 15/2002-4164), na což poukázal i Nejvyšší soud, v celkovém kontextu sporu nelze v takovém postupu spatřovat natolik závažné pochybení, které by přimělo Ústavní soud ke zrušení napadených usnesení. Ústavní soud totiž musí vážit, resp. zkoumat, jak zmíněné porušení procesních práv zkrátilo stěžovatelku na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit jí příznivější rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení ze dne 27. 8. 2003 sp. zn. I. ÚS 148/02 (U 19/31 SbNU 327)]. Jedním z kritérií k úspěšnému uplatnění ústavní stížnosti je totiž i její racionalita [k tomu blíže viz nález ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. II. ÚS 169/09 (N 43/52 SbNU 431)]. Tam, kde by realizace procesního oprávnění účastníka nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného právního řízení oprávněně očekávat, bylo by nepřípustným a z ústavního hlediska nepřijatelným formalismem zrušit rozhodnutí obecných soudů výhradně z procesních důvodů. Naopak kdyby Ústavní soud stížnosti vyhověl, pak by paradoxně sám přispěl k porušení základních práv stěžovatelky tím, že by jen z důvodu dodržení "procesní čistoty" prodlužoval řízení. Taková situace nastala i v tomto případě.

16. Jak bylo uvedeno výše, řízení o v pořadí první žalobě pro zmatečnost dosud nebylo ukončeno, když zčásti se věc vrátila krajskému soudu (po kasaci vrchním soudem) a vedle toho probíhá ohledně rozhodnutí vrchního soudu i dovolací řízení u Nejvyššího soudu (vedlejší účastník napadl dovoláním i zrušovací výrok vrchního soudu). Stěžovatelka má možnost podat i proti těmto rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. (73) 39 Cm 1/2016 včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu novou ústavní stížnost a v ní uplatňovat své argumenty.

17. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh podaný po lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2025


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu