III.ÚS 1001/24 #1 — Lhůta k podání stížnosti proti usnesení v trestním řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., t. č. Vazební věznice Brno, zastoupeného Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem, sídlem Veselá 169/24, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2024, č. j. 4 To 6/2024-90, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se bránil stížností proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ("městský soud") o změně výkonu trestu odnětí svobody, kterým se stěžovatel zařazuje pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Krajský soud v Brně ("krajský soud") stížnost dle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zamítl jako opožděnou. Při určení lhůty pro podání opravného prostředku přitom vyšel z data konání veřejného zasedání městského soudu, kterého se stěžovatel zúčastnil prostřednictvím videokonference, a na kterém bylo usnesení o změně způsobu výkonu trestu vyhlášeno. Městský soud přitom stěžovatele řádně poučil a ten si ponechal lhůtu k podání stížnosti. Krajský soud rozhodl, že podal-li stěžovatel stížnost až ve lhůtě tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení městského soudu, je třeba na ni pohlížet jako na opožděnou.


II. Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel má za to, že stížnost proti usnesení městského soudu byla podána včas a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, například na nález ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09, podle kterého je nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), "reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá". Stěžovateli má být příslušné usnesení "včetně jeho odůvodnění prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí [...] těmto požadavkům lze alternativně vyhovět několika způsoby, uvedenými v tr. řádu (§ 136, § 137, § 55a, § 55b)". Podle stěžovatele to lze učinit doručením opisu usnesení, ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude zapsáno v protokolu o úkonu, případně ústním vyhlášením, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude podchyceno zvukovým záznamem.

3. Stěžovatel připojuje i další odkazy na nálezy Ústavního soudu, podle kterých je třeba za okamžik, od kterého je možné počítat běh lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o tak závažných otázkách, jakými je osobní svoboda, zaručená čl. 8 odst. 1 Listiny nebo meritum věci, považovat až okamžik doručení opisu usnesení. Teprve se znalostí všech důvodů soudu prvního stupně, které jsou podrobně obsaženy až v písemném rozhodnutí, je totiž obviněným umožněno dostatečně se proti nim vymezit.

4. Ze všech těchto důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.


III. Vyjádření účastníka řízení

5. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Brně, který jednak odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jednak poukázal na skutečnost, že se v dané věci nejedná o rozhodnutí dotýkající se osobní svobody stěžovatele, a proto na věc nedopadá ani zmiňovaná judikatura Ústavního soudu. Stěžovatel se totiž již ve výkonu trestu odnětí svobody nacházel a nyní bylo rozhodováno pouze o změně způsobu výkonu trestu. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo vyhlášeno za přítomnosti stěžovatele (videokonference), vyslechl si odůvodnění rozhodnutí a byl poučen o opravném prostředku dle § 143 odst. 1 trestního řádu. Ústavní stížnost je nedůvodná.

6. Krajské státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

7. S ohledem na obsah vyjádření účastníka řízení toto již nebylo zasláno stěžovateli k replice.


IV. Splnění podmínek řízení

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

9. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i průběh řízení, které mu předcházelo, vzal přitom do úvahy obsah vyžádaného spisu a vyjádření účastníka řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto součástí soustavy obecných soudů, není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li porušení některého základního práva nebo svobody. Tak tomu bylo i nyní, kdy bylo nesprávnou aplikací norem podústavního práva stěžovateli upřeno meritorní posouzení stížnosti proti rozhodnutí o změně způsobu výkonu trestu, a to z důvodu nesprávného posouzení včasnosti tohoto opravného prostředku.

11. Ústavní soud dále připomíná, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, přičemž závazná je část odůvodnění nálezu, která je spjata s jeho výrokem (tzn. nosné důvody rozhodnutí, ratio decidendi), neboť právě (a jen) v rámci tohoto odůvodnění musí být daný výrok vykládán. Toto konstatování činí zdejší soud zejména proto, že v nyní posuzované věci je argumentováno jeho četnou judikaturou a aplikovatelností jeho právních závěrů na nyní posuzovanou věc; pro posouzení této ústavní stížnosti je tedy zásadní zejména to, postupoval-li obecný soud v souladu se závěry a právními názory uvedenými v nálezech ve skutkově a právně obdobných věcech.

12. Na úrovni podústavního práva podle § 143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 trestního řádu). Z § 137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.

13. K okamžiku počátku běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesením vydaným v trestním řízení se Ústavní soud opakovaně vyjádřil, například v nálezu ze dne 2. 6. 2020, III. ÚS 2511/19, stejně jako v další stěžovatelem citované judikatuře, konstatoval, že počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.

14. Rovněž v nálezu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 1301/23, Ústavní soud zopakoval, že seznámení se s písemným odůvodněním je nezbytné pro kvalifikované podání stížnosti, protože oprávněná osoba musí mít možnost porozumět argumentaci soudu a zvážit možnost obrany proti němu. Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se přitom mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením. Bez ohledu na skutečnost, že při vyhlášení usnesení se vedle výroku sděluje i podstatná část odůvodnění (§ 128 odst. 2 ve spojení s § 138 tr. řádu), je obeznámenost s písemným odůvodněním usnesení pro kvalifikované podání stížnosti klíčová (nález ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 457/05).

15. S odkazem na výše uvedené proto Ústavní soud dospívá k závěru, že stížnost stěžovatele proti usnesení městského soudu byla podána včas, neboť okamžik rozhodný pro počátek běhu lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí městského soudu nastal až doručením jeho písemného vyhotovení.

16. Nelze přitom akceptovat ani argument krajského soudu, že v případě stěžovatele nebylo rozhodováno o věci dotýkající se jeho osobní svobody, neboť se již ve výkonu trestu nacházel. V dané věci vzal totiž Ústavní soud do úvahy, že zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou dojde pro stěžovatele jednoznačně ke zpřísnění podmínek výkonu trestu, což se bezesporu jeho osobní svobody dotkne. Z judikatury Ústavního soudu k počátku běhu lhůty pro podání stížnosti v trestních věcech je proto nutné vycházet i v tomto typu řízení.

17. Stejně, jako tomu tedy bylo v citované judikatuře, i nyní tedy Ústavní soud shledal, že byla-li na základě takového nesprávného právního názoru stížnost proti rozhodnutí o opravném prostředku soudem nedůvodně zamítnuta jako opožděně podaná, došlo tím k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.


VI. Závěr

18. Proto Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.

19. Krajský soud tak bude povinen o stěžovatelově stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně rozhodnout věcně.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 15. května 2024


Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu