IV.ÚS 211/98 — K zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí

Ústavní soud

rozhodl dne 29. listopadu 1999 v senátě
o ústavní stížnosti JUDr. O. S., zastoupeného JUDr. R. J.,
advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
11. 2. 1998, čj. 16 Ca 306/97-43, za účasti 1) Krajského soudu
v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků
1) Katastrálního úřadu v Hradci Králové, 2) I. H. K., s.r.o.,
zastoupeného JUDr. A. B., advokátkou, za souhlasu účastníků bez
ústního jednání, takto:

Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2.
1998, sp. zn. 16 Ca 306/97, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, čj. 11
V11-2182/96, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva
do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy, uzavřené dne 25. 7.
1996 stěžovatelem, jakožto kupujícím, a I. H. K., s.r.o., jakožto
prodávajícím (dále jen "I. H. K., s.r.o."), o prodeji nemovitostí
v k.ú. P., zapsaných na LV č. 11974. Podle názoru stěžovatele
došlo tímto rozsudkem k porušení jeho základního práva na soudní
ochranu podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv
a svobod( dále jen "Listina"), neboť ve věci dosud rozhodující
orgány veřejné moci rozhodly v rozporu s ust. § 27 odst. 2
obchodního zákoníku a v rozporu s § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb.").

Z obsahu ústavní stížnosti, k ní připojených příloh,
z vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 Ca
306/97, a spisu Katastrálního úřadu v Hradci Králové, čj.
V11-2182/96, Ústavní soud zjistil, že na překážku povolení vkladu
vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné smlouvy
byla podle orgánů veřejné moci skutečnost, že I. H. K., s.r.o.,
jako účastník řízení o povolení vkladu vlastnického práva, není
(resp. nebyl v době uzavření předmětné kupní smlouvy) oprávněn
nakládat s předmětem právního úkonu, neboť bylo zjištěno, že J. V.
a F. B., kteří jménem společnosti uzavřeli předmětnou smlouvu,
nebyli v okamžiku uzavření smlouvy jednateli této obchodní
společnosti, byť v úplném výpisu z obchodního rejstříku ze dne 9.
7. 1996 a výpisu z obchodního rejstříku 2. 9. 1996, předložených
Katastrálnímu úřadu v Hradci Králové, byli tito jako jednatelé
společnosti zapsáni. Z obsahu spisu Katastrálního úřadu v Hradci
Králové Ústavní soud zjistil, že tento orgán se skutečnost, že F.
B.a J. V. nebyli ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy jednateli
společnosti I. H. K., s.r.o., neboť byli z této funkce včas
a řádně odvoláni, dozvěděl z odůvodnění podání samotného I. H. K.,
s.r.o., zastoupeného výkonným ředitelem Ing. J. D. - jednatelem,
doručeného Katastrálnímu úřadu v Hradci Králové dne 12. 8. 1996,
jehož přílohu tvoří kopie zápisů jednání valných hromad I. H. K.,
s.r.o., ze dne 8. 11. 1994 a 18. 8. 1995. Tímto podáním došlo
I. H. K., s.r.o., jako prodávajícím, k zpětvzetí návrhu na vklad
vlastnického práva podle předmětné smlouvy. I. H. K., s.r.o.,
současně požádal Katastrální úřad v Hradci Králové, aby do
objasnění v podání tvrzených okolností případu neprováděl žádné
zápisy vlastnických práv. Po procesní stránce nebylo možno ze
strany Katastrálního úřadu v Hradci Králové rozhodnout o zastavení
řízení o povolení návrhu na vklad v důsledku zpětvzetí návrhu ze
strany prodávajícího, neboť k tomu nedal souhlas kupující jako
druhý účastník řízení. Katastrální úřad po shromáždění dalších
listinných podkladů pro rozhodnutí s odvoláním na odůvodnění
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 1996, čj. 7 Cmo
399/96-176, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 9. července 1996, čj. Firm 6844/96/Rg.C.
1352/78-144, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení,
o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle
předmětné smlouvy rozhodl ve věci tak, že návrh na vklad zamítl
s odkazem na § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., neboť
v rámci správního řízení bylo katastrálním úřadem zjištěno, že
prodávající jako účastník smlouvy nebyl oprávněn nakládat
s předmětem právního úkonu.

O opravném prostředku podaném JUDr. O. S., jako kupujícím
podle předmětné smlouvy, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem
tak, že napadené rozhodnutí potvrdil, když dospěl k závěru, že
správnímu orgánu nelze vytknout pochybení, když při svém
rozhodování vycházel z právních závěrů obsažených ve výše
citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o tom, že
F. B. a J. V. byli odvolání z funkce jednatelů usnesením valné
hromady nejpozději ke dni 15. 8. 1995, a tudíž v okamžiku uzavření
předmětné kupní smlouvy dne 25. 7. 1996 již ani jeden nebyl
oprávněn jednat jako statutární orgán. Soud se ztotožnil rovněž
s právním názorem katastrálního úřadu ohledně § 13 odst. 2
obchodního zákoníku, ve znění novely č. 142/1996 Sb., kdy již
neplatí ustanovení o tom, že pouze jednání jednatele zapsaného
v obchodním rejstříku platí za osobní jednání společnosti samotné,
neboť je-li stávající jednatel odvolán z funkce, přestává být
jednatelem právoplatným usnesením valné hromady a zápis změny do
obchodního rejstříku je zcela bezvýznamný.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení ve svém
vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podstatou projednávané
věci bylo posoudit, zda J. V. a F. B. byli v době uzavření
předmětné smlouvy oprávněni k právnímu úkonu jménem prodávajícího.
Výslovně zdůrazňuje, že v průběhu správního řízení i řízení před
soudem bylo zjištěno, že jednatelé společnosti byli právoplatně
odvoláni z funkce jednatelů usnesením valné hromady ze dne 15. 8.
1995, a tudíž v době uzavření kupní smlouvy (25. 7. 1996) již ani
jeden z nich nebyl oprávněn jednat jako statutární orgán
společnosti. Dále uvádí, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti
vyjmenované v § 5 odst. 1 písm. a) až g) zákona č. 265/1992 Sb.,
podle poslední věty § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ke dni
podání návrhu na vklad. V dalším odkazuje na odůvodnění ústavní
stížností napadeného rozsudku. V závěru svého vyjádření navrhuje
zamítnutí ústavní stížnosti.



Katastrální úřad v Hradci Králové, jako vedlejší účastník, se
k ústavní stížnosti nevyjádřil.

I. H. K., s.r.o., jako vedlejší účastník ve svém vyjádření
k ústavní stížnosti uvádí, že podle jeho názoru orgány veřejné
moci ve věci dosud rozhodující posoudily věc v souladu s ust.
§ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., neboť ke dni podání
návrhu na vklad do katastru nemovitostí nebyly osoby, které
jednaly za prodávajícího, oprávněny jménem tohoto subjektu jednat,
a tedy nakládat s předmětem kupní smlouvy. Tvrzení stěžovatele, že
účastníkem řízení o vkladu vlastnického práva nebyli F. B. a J.
V., ale společnost I. H. K., s.r.o., jako výlučný vlastník
oprávněný nakládat s předmětem smlouvy, je podle vyjádření
vedlejšího účastníka zcela zkreslující, když stěžovateli i jeho
právnímu zástupci jako osobám s právnickým vzděláním musí být
známo, jakým způsobem je vymezeno v čs. právním řádu jednání
právnických osob. Podle vedlejšího účastníka nebyl stěžovatel
krácen na svém právu domáhat se svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a práva na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí
orgánu veřejné správy. Toto právo mu bylo poskytnuto a okolnost,
že rozhodnutí správního orgánu a nezávislého soudu neodpovídá
potřebám či zájmům stěžovatele, neznamená porušení zajištěných
základních práv a svobod. Z těchto důvodů navrhuje vedlejší
účastník, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, kterým ústavní
stížnost zcela zamítne.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti vycházel
Ústavní soud z toho, že není další soudní instancí, ani vrcholem
soudní soustavy, a není proto oprávněn přezkoumávat rozhodnutí
obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně
nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl.
97 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, a pod tímto zorným úhlem posuzoval
výše uvedená tvrzení stěžovatele o nesprávném postupu ve věci
dosud rozhodujících orgánů veřejné moci.

Jádrem projednávané věci je tedy otázka, zda správní orgán
postupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. e) zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a pokud se tak
nestalo, zda jeho rozhodnutím došlo k zásahu do stěžovatelových
ústavně zaručených práv. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)
citovaného zákona katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před
svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni
nakládat s předmětem právního úkonu. Krajský soud v tomto směru
zdůraznil, že jakkoliv katastrální úřad v řízení o povolení vkladu
nezkoumal platnost smlouvy, ale zkoumal listinu, na základě které
má být vklad povolen pouze z hledisek v zákoně taxativně
vymezených, postupoval v projednávané věci v souladu s ustanovením
§ 5 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, když se zabýval otázkou
oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy. Podle názoru
Ústavního soudu realizace dispozičního práva účastníka podle
citovaného ustanovení předpokládá, že jeho jménem jednají
oprávněné osoby. I když obecně lze souhlasit se závěry uvedenými
kupříkladu v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6.
1998, čj. 44 Ca 67/98-38, týkajícího se materiální publicity
zápisů v obchodním rejstříku, má Ústavní soud nicméně zato, že
je-li v řízení před správním orgánem toto oprávnění jednat jménem
účastníků zcela zpochybněno, nemůže správní orgán ve svém
rozhodnutí tuto skutečnost nezohlednit. Opačný postup správního
orgánu by totiž měl vysoce formální povahu, neboť správní orgán by
"neviděl" to, co se ukazuje jako evidentní, kterýžto moment má
svůj význam i při posuzování otázky, zda intenzita zásahu orgánu
veřejné moci je vůbec způsobilá posunout věc do ústavněprávní
roviny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle
ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. zamítl.


Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. listopadu 1999