Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti Mgr. Martina Červinky, insolvenčního správce dlužníka Karla Putze, se sídlem Čechova 396, Česká Třebová, zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, sídlem Wilsonova 368, Hlinsko, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2024 č. j. 29 ICm 2315/2023, 102 VSPH 44/2024-54, KSPL 29 INS 7786/2023 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 29 ICm 2315/2023-37, KSPL 29 INS 7786/2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a České kanceláře pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, která byla vydána v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek úpadce Karla Putze u Krajského soudu v Plzni, ve sporu o určení pohledávky České kanceláře pojistitelů.
2. Meritornímu posouzení ústavní stížnost předchází posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou splněny další procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel podá proti rozhodnutí odvolacího soudu kromě ústavní stížnosti i dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, je jeho ústavní stížnost obecně nepřípustná a Ústavní soud ji odmítne (viz např. usnesení ze dne 22. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 872/24 a další rozhodnutí v něm uvedená). Totožná situace přitom nastala i v nyní posuzované věci.
4. Ústavní soud z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zjistil, že stěžovatel podal proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze nejen nyní posuzovanou ústavní stížnost, ale i dovolání (viz č. l. C1-22 insolvenčního spisu vedeného pod sp. zn. KSPL 29 INS 7786/2023 u Krajského soudu v Plzni). O tomto dovolání, které stěžovatel podal dne 15. 4. 2024, přitom Nejvyšší soud dosud nerozhodl, jak bylo soudem ověřeno.
5. V souladu s výše uvedeným proto Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nesplnil povinnost vyčerpat všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, a jeho ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze obsahuje poučení, podle něhož proti němu není dovolání přípustné, na tomto závěru nic nemění (jak Ústavní soud ostatně uvedl již v dřívějších obdobných případech - viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/13 či I. ÚS 3731/12). Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud posoudí přípustnost dovolání jinak než Vrchní soud v Praze a že se přikloní k názoru stěžovatele, podle něhož je toto poučení nesprávné (čehož se stěžovatel výslovně dovolává na straně 2 svého dovolání).
6. Ústavní soud na závěr dodává, že odmítnutí ústavní stížnosti nijak nepoškozuje stěžovatelovo právo na přístup k Ústavnímu soudu. Pokud by stěžovatel se svým dovoláním neuspěl, může po jeho skončení podat novou ústavní stížnost, která zohlední i průběh a výsledky dovolacího řízení. Dvouměsíční lhůta k jejímu podání se přitom bude i ve vztahu k nyní napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni odvíjet od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu - nehledě na to, jak o dovolání rozhodne. Ústavní soud totiž nemůže prohlásit stěžovatelovu ústavní stížnost za předčasnou, a zároveň označit jeho pozdější stížnost (podanou ve výše uvedené lhůtě) za opožděnou (viz např. již uvedené usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/13 vydané v obdobné věci).
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2024
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj