I.ÚS 1257/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace CPI Park Žďárek, a. s., sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 218/2023-50 ze dne 5. 3. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a obce Libouchec, sídlem Libouchec 211, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") rozsudkem č. j. 40 A 5/2023-98 ze dne 26. 9. 2023 zamítl návrh stěžovatelky na zrušení opatření obecné povahy "Územní plán Libouchec" vydaného Zastupitelstvem obce Libouchec dne 13. 6. 2022 pod č. j. LIB/1900/2022. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

3. Stěžovatelka namítá, že se NSS nevypořádal s některými jejími podstatnými námitkami a argumenty; vypořádal se s nimi pouze formálně, bez hlubšího posouzení věci ve všech souvislostech a nekriticky převzal závěry krajského soudu. Konkrétně nereflektoval absenci vymezení důvodů změny územního plánu a nevypořádal se ani s chybějícím odůvodněním ohledně rozdílného přístupu k vlastníkům obdobných pozemků. NSS se (stejně jako krajský soud) podle stěžovatelky nesprávně soustředil na její pasivitu při procesu schvalování územního plánu, čímž ospravedlnil nedostatečné odůvodnění jeho změn, které omezují její vlastnické právo.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud se ve své judikatuře otázkou způsobilosti územního plánu zasáhnout do vlastnického práva k nemovitostem v jeho obvodu zabýval mnohokrát a dospěl k závěru, že obecně jde o zásah ústavním pořádkem aprobovaný (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2194/15 ze dne 19. 8. 2015; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), a to za předpokladu, že vlastnické právo je omezeno v souladu se zákonem a v přiměřené míře [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 482/02 ze dne 8. 4. 2004 (N 52/33 SbNU 39)]. Stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění cílů a zásad územního plánování je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce, které spadá do její samostatné působnosti, do níž správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (viz též usnesení sp. zn. III. ÚS 3147/23 ze dne 3. 4. 2024). Tyto (a další) limity plynoucí z ústavního pořádku byly v posuzované věci respektovány.

6. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je, že se NSS dostatečně nevypořádal s její stížnostní argumentací. Podle Ústavního soudu se NSS zabýval všemi relevantními námitkami stěžovatelky vznesenými v kasační stížnosti způsobem, který z ústavního hlediska obstojí. K důvodům změny územního plánu a funkčního využití stěžovatelčiných pozemků NSS s odkazem na svojí ustálenou rozhodovací praxi vysvětlil, že v situaci, kdy byla stěžovatelka při pořizování územního plánu pasivní, nemusí být jeho odůvodnění vztaženo konkrétně k jejím pozemkům (viz bod 30 napadeného rozsudku). V této souvislosti dospěl k závěru, že napadený územní plán obsahuje sice obecné, ale adekvátní odůvodnění, což podepřel konkrétními výňatky z jeho koncepce (viz bod 31 napadeného rozsudku). Nezabýval se tedy (až) proporcionalitou změny územního plánu, ale již jeho zákonností.

7. Stěžovatelkou odkazovaný rozsudek NSS č. j. 3 As 368/2021-113 ze dne 12. 5. 2023, s nímž má být napadený rozsudek v rozporu, je založen na tom, že pasivita účastníka při pořízení územního plánu vede k tomu, že postačí, odůvodní-li jeho pořizovatel změnu alespoň stručným shrnutím esenciálních důvodů zvoleného postupu; v tam projednávané věci ovšem - na rozdíl od věci nynější - soudy dospěly k závěru, že tyto důvody vůbec seznatelné nejsou.

8. NSS se ústavně konformně vypořádal i s namítanou rozdílnou regulací pozemků stěžovatelky a pozemků v ploše Z02. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, které dále rozvedl, a současně zareagoval na stěžovatelčinu argumentaci v kasační stížnosti (viz body 33 až 36 napadeného rozsudku) - nelze mu tedy vyčítat, že pouze nekriticky přejal odůvodnění krajského soudu. Ve zbývající části představuje ústavní stížnost polemiku se závěry učiněnými v rovině podústavního práva, které Ústavní soud není povolán dále přehodnocovat.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu