IV.ÚS 553/24 #2

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Kadlubiece, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele, Ph.D., advokátem, sídlem Josefa Václava Sládka 35, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2024 č. j. 10 As 203/2023-43 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2023 č. j. 76 A 1/2022-79, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Magistrátu města Karviná, sídlem Fryštátská 72/1, Karviná, statutárního města Karviná, sídlem Fryštátská 72/1, Karviná, a obchodní společnosti SATPET Production s. r. o., sídlem Nádražní 601/159, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základných práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel pracuje jako řidič kamionové dopravy. Při plnění svých pracovních úkolů mj. zajišťuje zásobování vedlejší účastnice, obchodní společnosti SATPET Production s. r. o. Magistrát města Karviná (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 19. 8. 2021 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku porušení zákazu vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje 3,5 tuny, a uložil mu pokutu. Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 3. 11. 2021 uloženou pokutu snížil a ve zbytku rozhodnutí o spáchání přestupku potvrdil. Stěžovatel se následně žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhal přezkumu rozhodnutí správních orgánů. Současně navrhl zrušení opatření obecné povahy přijatého magistrátem dne 3. 12. 2019 pod č. j. SMK/125452/2019 (dále jen "opatření obecné povahy"), na kterém jsou napadená rozhodnutí založena. Řízení o zrušení opatření obecné povahy bylo dne 3. 3. 2022 usnesením krajského soudu č. j. 20 A 11/2021-39 vyloučeno k samostatnému projednání.

3. Krajský soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2022 č. j. 76 A 1/2022-51 opatření obecné povahy ke dni 3. 12. 2019 zrušil. Rozhodl tak k námitce stěžovatele týkající se nepřiměřenosti přijaté úpravy, když komunikace je využívána k dopravě velmi těžkých nákladů pro zde sídlící společnost SATPET. Stěžovatel dopravu provádí již od roku 2016 a jiná možnost dopravní obsluhy zde není. Krajský soud považoval tuto argumentaci za námitku nepřiměřenosti opatření obecné povahy vůči společnosti SATPET. Jak vyplývá z odůvodnění opatření obecné povahy, ačkoliv společnost SATPET uplatnila během procesu přijímání opatření obecné povahy námitku, že navrhovaná úprava má vůči ní nepřiměřené dopady, magistrát se jí vůbec nezabýval. Úvahu, zda přijaté řešení je proporcionální zásahu do práv zúčastněné osoby, však nemůže provést soud a nemůže se tak sám vyjádřit k nyní vznesené námitce. Vzhledem k nevypořádání vznesené námitky je opatření obecné povahy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a tedy nezákonné, což je důvod k jeho zrušení.

4. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2023 č. j. 10 As 263/2022-32 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že opatření obecné povahy může soud pro procesní pochybení při jeho vydávání zrušit, pouze pokud toto pochybení mohlo mít za následek dotčení právní sféry (hmotného práva) navrhovatele. Navrhovatel (v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy navrhovatele) nemá oprávnění podat návrh k ochraně veřejného zájmu či práv jiných osob. Krajský soud však toto umožnil, když návrh stěžovatele vyložil jako námitku nepřiměřenosti opatření obecné povahy vůči společnosti SATPET, resp. nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy pro nedostatek důvodů, neboť se magistrát námitkou nepřiměřenosti opatření vůči společnosti SATPET nezabýval. Stěžovatel přitom namítal nepřiměřenost opatření obecné povahy proto, že opatření zakázalo vjezd na jedinou možnou zásobovací komunikaci pro společnost SATPET, za jejíž zásobování je stěžovatel odpovědný a znemožňuje mu řádné plnění pracovních úkolů. Stěžovatel nemohl nepřiměřenost opatření obecné povahy v řízení před soudem účinně namítat, neboť nepřiměřenost neuplatnil již v průběhu přijímání opatření obecné povahy. Nelze připustit takový (absurdní) výklad zákona, podle něhož by jakýkoli řidič při každém porušení dopravní značky mohl společně s žalobou proti rozhodnutí o přestupku vždy podat též návrh na přezkum dopravní značky a testovat ji principem proporcionality.

5. Po vrácení věci krajský soud napadeným rozsudkem návrh stěžovatele zamítl. Námitku stěžovatele, že předmětné opatření obecné povahy bylo přijato v rozporu s § 24a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, posoudil jako nedůvodnou. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu posoudil jako nedůvodnou i námitku nepřiměřenosti opatření obecné povahy.

6. Stěžovatelem podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným usnesením jako nepřípustnou odmítl. Stížnost se dotýká otázek, které již se Nejvyšší správní soud závazně posoudil a je vyloučena i možnost, aby tento názor v téže věci změnil.


II.
Argumentace stěžovatele

7. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Nejvyšší správní soud rozhodnutím č. j. 10 As 263/2022-32 pochybil, když se nezabýval možností stěžovatele uplatnit v procesu pořizování opatření obecné povahy námitky týkající nepřiměřenosti. Stěžovatel se objektivně nemohl aktivně zúčastnit průběhu přijímání opatření obecné povahy, což nelze považovat za jeho chybu. Je zaměstnancem firmy Daniel Zotyka od roku 2018, přičemž první jízda do společnosti SATPET byla dne 9. 9. 2019. O připravovaném opatření obecné povahy neměl tušení. Dne 3. 12. 2019 bylo opatření obecné povahy vyhlášeno. Stěžovatel se tak bez své viny ocitá v situaci, kdy musí plnit pokyny zaměstnavatele a zároveň tím porušovat opatření obecné povahy při každé cestě do areálu, ve kterém se společnost SATPET nachází. Opakovaně jsou mu proto ukládány sankce. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že v návrhu na zrušení opatření obecné povahy nesprávně uvedl, že osobně zajišťuje dopravu od roku 2017. Dopravu zajišťuje až od roku 2019 a došlo tak k písařské chybě, která mu nemohla ze své podstaty přinést negativní výsledek v celém řízení.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].

10. Podstatou projednávané věci je otázka, zda závazným právním názorem v rozsudku č. j. 10 As 263/2022-32 Nejvyšší správní soud neporušil právo stěžovatele na soudní ochranu, když vzhledem k jeho předchozí pasivitě vyloučil (v rámci použití pěti kroků algoritmu přezkumu) možnost posouzení proporcionality opatření obecné povahy. Tyto kroky spočívají v přezkumu, zda správní orgán opatření obecné povahy vydal v rámci své pravomoci a působnosti, zda jej vydal zákonem stanoveným postupem, zda není v rozporu se zákonem a zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005 č. j. 1 Ao 1/2005-98).

11. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nepodání námitek v procesu přijímání opatření obecné povahy ve vztahu k některým krokům ovlivňuje rozsah soudního přezkumu. Věcný úspěch v řízení před soudem se tak zpravidla odvíjí od procesní aktivity navrhovatele. Pasivita stěžovatele nebrání při přezkumu opatření obecné povahy v soudním řízení správním posouzení nezákonností tohoto opatření (nikoli pouze nepřiměřeného zásahu do chráněných zájmů) [srov. nález ze dne 9. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 1472/12 (N 211/71 SbNU 483), usnesení ze dne 21. 2. 2024 sp. zn. II. ÚS 3153/23, body 10 až 11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Zůstane-li navrhovatel v procesu přijímání opatření obecné povahy bez objektivních důvodů pasivní, nebude se soud vůbec zabývat posouzením přiměřenosti přijatého řešení [srov. nález ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 178/15 (N 179/91 SbNU 225), bod 37, dále rozsudek ze dne 7. 10. 2011 sp. zn. 6 Ao 5/2011, body 31 až 32].

12. Stěžovatel ve své stížnosti uvádí, že se objektivně nemohl aktivně zúčastnit průběhu přijímání opatření obecné povahy, což nelze považovat za jeho chybu. Do společnosti poprvé jel 9. 9. 2019 a o připravovaném opatření obecné povahy nevěděl. Sám stěžovatel však zároveň v kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu uvedl, že návrh dopravní značky zveřejnil magistrát během záři 2019 (srov. bod 6 napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu). Za tohoto stavu Ústavní soud nepovažuje účast stěžovatele při procesu přijímání opatření obecné povahy za objektivně nemožnou. Další skutečnosti, které by takovou objektivní nemožnost měly způsobit, přitom stěžovatel neuvádí.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2024


Josef Fiala v. r.
předseda senátu