I.ÚS 505/23 #1

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti METAL GEM BLOCKS PRODUCTION s. r. o., zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, obou sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2022 č. j. KSBR 40 INS 15626/2021-B-22, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti STS Slovácko spol. s r. o., sídlem Cihlářská 388, Ratíškovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") brojí proti v záhlaví uvedenému sdělení pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a veřejně dostupného insolvenčního rejstříku se podává, že stěžovatelka užívá průmyslový areál toho času ve vlastnictví vedlejší účastnice. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") vede pod sp. zn. KSBR 40 INS 15626/2021 k návrhu stěžovatelky ze dne 24. 8. 2021 insolvenční řízení s vedlejší účastnicí jako dlužnicí, ve kterém stěžovatelka přihlásila pohledávky v celkové výši 81 312 960,78 Kč. Krajský soud rozhodnutím ze dne 7. 10. 2021 č. j. KSBR 40 INS 15626/2021-A-16 rozhodl o úpadku vedlejší účastnice a na její majetek prohlásil konkurs.

3. Dne 26. 10. 2022 insolvenční správce vedlejší účastnice informoval krajský soud, že od jiných dvou zajištěných věřitelů obdržel pokyn ke zpeněžení nemovitých věcí tvořících uvedený průmyslový areál (viz č. l. B-18). Dne 16. 11. 2022 stěžovatelka insolvenčního správce požádala o posečkání se zpeněžením průmyslového areálu s tím, že je účelné s prodejem této části majetkové podstaty v odhadované hodnotě 39 milionů Kč vyčkat do skončení incidenčních sporů o popření pravosti pohledávek (mimo jiné pohledávky stěžovatelky) kvůli inflaci. Navrhuje-li zpeněžení majetkové podstaty jeden zajištěný věřitel, jehož pohledávka činí cca 900 000 Kč, nabízí se zpeněžit podíl vedlejší účastnice v jiné obchodní společnosti, jehož hodnotu insolvenční správce odhadl na 5 milionů Kč. Insolvenční správce téhož dne stěžovatelce sdělil, že svůj návrh neopírá o žádné relevantní zákonné ustanovení a je motivována toliko jejím ekonomickým zájmem, protože průmyslový areál užívá podle nájemní smlouvy. Prodej průmyslového areálu probíhá po první schůzi věřitelů a podle jejich pokynů. Při řešení úpadku dlužníka konkursem se na výsledek incidenčních sporů o pravost pohledávky nečeká a zpeněžuje se ze zákona vždy.

4. Stěžovatelka se proto dne 24. 11. 2022 obrátila na krajský soud s tím, aby při dohlédací činnosti podle § 11 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako opatření k zajištění účelu řízení přezkoumal postup insolvenčního správce u zpeněžování majetkové podstaty a uložil mu posečkat se zpeněžením uvedeného průmyslového areálu a zahájit zpeněžení obchodního podílu v uvedené jiné obchodní společnosti. Insolvenční správce následně o svém stanovisku informoval krajský soud (viz č. l. B-21), který poté v záhlaví uvedeným sdělením stěžovatelku informoval, že pro další odklad zpeněžování majetku vedlejší účastnice neshledal zákonné podmínky.


II.
Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud svůj postup nijak neodůvodnil, což je v rozporu s ústavně zakotveným zákazem libovůle. Stěžovatelka zdůrazňuje, že krajský soud neobjasnil, které zákonné podmínky měl na mysli. Není přitom rozhodné, že krajský soud podnět stěžovatelky vyřídil neformálně sdělením, protože krajský soud zde autoritativně zasáhl do jejích ústavně zaručených práv. Stěžovatelka poukazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2022 č. j. MSPH 91 INS 4864/2021-B-39 vydané v jiné věci, kde týž soud obdobnou žádost vyřídil usnesením a svůj postup odůvodnil. Dále podle stěžovatelky krajský soud zasáhl do jejího práva vlastnit majetek, protože hrozí, že dojde k výraznému snížení výtěžku pro ni jako věřitelku. Insolvenční správce nepostupoval svědomitě a v souladu s péčí řádného hospodáře. Nesporné pohledávky činí současně zhruba 1,5 milionů Kč, zatímco hodnota daného průmyslového areálu byla zhodnocena na 39 milionů Kč, což je nepřiměřené i s ohledem na to, že lze zpeněžit obchodní podíl vedlejší účastnice v jiné obchodní společnosti v hodnotě 5 milionů Kč. Vyčkalo-li by se nadto do skončení incidenčních sporů, lze důvodně očekávat vyšší finanční výtěžek kvůli inflaci a pravidelnému příjmu z nájmu.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka neměla k dispozici zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

8. Stěžovatelka zde napadá úkon insolvenčního soudu při dohlédací činnosti podle § 11 insolvenčního zákona pro nedostatek odůvodnění. Uvedená činnost je koncipována široce; soud v ní rozhoduje o záležitostech týkajících se insolvenčního řízení a činí opatření k naplnění jeho účelu (srov. usnesení ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 1857/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz). Právě povaha této činnosti odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vydaným při ní a je i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 405/17, ze dne 19. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 2380/17 či ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 1335/20).

9. Jde-li o ústavněprávní požadavky odůvodnění činnosti orgánů veřejné moci, platí, že u posuzování "adekvátnosti" vypořádání jednotlivých tvrzení (prizmatem práva na řádně vedené soudní řízení) je rozsah reakce na konkrétní námitky co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723), jakož i judikaturu tam odkazovanou].

10. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že rozsah odůvodnění napadeného sdělení je přiměřený kontextu věci a úloze insolvenčního soudu při dohlédací činnosti. Stěžovatelka je věřitelkou vedlejší účastnice a současně podala insolvenční návrh, jímž se domáhala prohlášení konkursu na její majetek. Z toho lze usoudit, že se zpeněžením majetku vedlejší účastnice musela počítat, respektive zde sama byla procesně iniciativní. Stěžovatelka dále opomíjí, že pokyn pro zpeněžení majetkové podstaty podali dva zajištění věřitelé, jejichž pohledávky dosahují celkové výše téměř 28 milionů Kč (viz oznámení insolvenčního správce o udělení pokynu ke zpeněžení ze dne 26. 10. 2022). To zpochybňuje její argumentaci o neúčelnosti prodeje majetku. Sám insolvenční správce kromě toho stěžovatelce sdělil, že zpeněžení majetkové podstaty odpovídá pokynům věřitelů a její ryze ekonomické zájmy zde nejsou významné. Rovněž je třeba zohlednit, že stěžovatelka brojí proti postupu krajského soudu při dohlédací činnosti, která se (podle shora uvedeného) vyznačuje značnou flexibilitou a operativností, a ústavněprávní požadavky na rozsah odůvodnění zde tak mají ze své podstaty jiný standard, než například při rozhodování soudu ve věci samé. Z kontextu věci je zřejmé, že se krajský soud s věcně odůvodněnými závěry insolvenčního správce ztotožňuje a Ústavní soud těmto důvodům rozumí. O projev svévole nejde; Ústavní soud o důvodech postupu krajského soudu nemá pochybnosti. Ani stěžovatelka ostatně nadále neopírá své požadavky o konkrétní zákonné ustanovení; stěží proto může úspěšně vyčítat krajskému soudu, že svoje tvrzení neopírá o konkrétní zákonné ustanovení. Argumentace stěžovatelky o porušení zásad insolvenčního řízení zde postrádá náležitou ústavněprávní relevanci.

11. Pro Ústavní soud zde není ani rozhodné, v jaké formě krajský soud na podnět stěžovatelky reagoval, protože to pro stěžovatelku neznamená žádnou konkrétní procesní výhodu. Opaku nesvědčí ani stěžovatelkou odkazované usnesení Městského soudu v Praze vydané při dohlédací činnosti v jiné věci. Městský soud v Praze ostatně v odkazovaném usnesení rovněž uvedl, že se ztotožňuje s vyjádřením insolvenčního správce. Brojí-li dále stěžovatelka proti postupu insolvenčního správce, již ze shora uvedeného se podává, že jeho postup se nejeví nepřiměřeným či svévolným. Ústavní soud k tomu dále poukazuje na eventuální možnost požadovat náhradu újmy v souvislosti s postupem insolvenčního správce u obecného soudu. Takové úvahy Ústavnímu soudu však nyní za dané procesní situace nepřísluší.

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2023


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu