IV.ÚS 3284/18 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti O. T., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2018, č. j. 13 Co 75/2018-368, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 24. 11. 2017, č. j. 52 Nc 4728/2017-188, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí jako účastníků řízení, a) L. T., b) nezletilé V. T., c) nezletilého J. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilé vedlejší účastníky b) a c) [dále společně jen "nezletilí" nebo "děti"] po rozvodu rodičů do péče vedlejší účastnice a) [dále jen "matka"]. Stěžovateli (otci) byl styk s dětmi upraven pravidelně pro každý lichý víkend a sudé čtvrteční odpoledne, zvláštní režimy byly stanoveny po čas prázdnin. Děti mají být podle rozsudku ke styku stěžovatelem vyzvedávány v bydlišti matky a vraceny matce rovněž v bydlišti stěžovatele. Dále okresní soud rozhodl o výživném pro děti, udělil souhlas s docházkou vedlejší účastnice b) [dále jen "nezletilá" nebo "dcera"] do ZŠ v místě bydliště matky a určil evidenční bydliště dětí rovněž na adrese matky.

Krajský soud v převážné části rozsudek okresního soudu potvrdil, korigoval jen výrok o výživném a rozsahu styku; zejména stanovil o prázdninách fixní termíny pobytu dětí u stěžovatele, aby nebylo určení závislé na dohodě rodičů z důvodu jejich konfliktního vztahu a určil k návrhu matky s ohledem na její výrazně horší finanční poměry místem vyzvedávání i vracení dětí její bydliště. Jinak odvolací soud potvrdil závěr okresního soudu o nevhodnosti střídavé péče pro obě děti z více důvodů, a souhlasil též se závěrem, že v daném případě je za aktuální situace jako pečující rodič vhodnější matka.

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí pro rozpor s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právem na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právem na výchovu svých dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny. Podle stěžovatele byla porušena také práva dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte - obecné soudy podle něj nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu v otázce střídavé péče [nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. Stěžovatel tvrdí, že soudy nereflektovaly skutečnost, že matka se účelově odstěhovala 55 km daleko; pokud by zůstala v původním místě bydliště, kde dcera také dva roky navštěvovala základní školu, nebyl by důvod nesvěřit ji do střídavé péče. Obecné soudy navíc podle stěžovatele neodůvodněně pominuly význam stanoviska dcery ke střídavé péči. Závěr soudů o nevhodnosti střídavé péče u vedlejšího účastníka c) [dále jen "nezletilý" nebo "syn"] z důvodu útlého věku a přirozeně silné vazby na matku (v době rozhodování krajského soudu 3 roky) podle stěžovatele nechrání nejlepší zájem nezletilého na jeho vyrovnaném citovém vývoji - ani konflikt rodičů nemá být překážkou svěření dětí do střídavé péče [viz nález sp. zn. I. ÚS 2661/10 ze dne 2. 11. 2010 (N 219/59 SbNU 167)].

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další přezkumnou instancí soustavy obecného soudnictví a jeho úkolem je ochrana ústavnosti. K výkladu a aplikaci podústavního práva jsou povolány obecné soudy v čele s Nejvyšším soudem. Oblast rodinného práva představuje jednu z výjimek, neboť zde je přístup k Nejvyššímu soudu vyloučen. Ústavní soud tak v rodinněprávních otázkách fakticky působí v roli jakéhosi sjednocovatele judikatury, který poskytuje obecným soudům vodítko, jak se v ústavněprávních mantinelech při jejich rozhodovací činnosti pohybovat.

K otázce péče o nezletilé se Ústavní soud v minulosti vyjádřil již mnohokrát, a také judikatura ohledně střídavé péče prošla svým vývojem. Stále platí, že na péči o děti mají oba rodiče právo v zásadě ve stejné míře a že zásah do tohoto práva je třeba odůvodnit ochranou jiného dostatečně silného legitimního zájmu, kterým je zvláště nejlepší zájem dítěte (viz výše citovaný nález sp. zn. I. ÚS 3216/13). Z toho plyne jasný zákaz paušalizace a s ním spojený příkaz posuzovat okolnosti jednotlivých případů vždy individuálně, i s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu konkrétního dítěte. Právo rodiče na péči o dítě stejnou měrou tak nemusí být naplněno jedině jeho svěřením do střídavé péče a jeho obsah lze zachovat také výlučnou péčí jednoho rodiče s tak širokou úpravou styku s druhým rodičem, jak jen to konkrétní rodinné poměry dovolují (např. nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017).

V projednávané věci není obecným soudům co vytknout. Oba soudy věc pečlivě projednaly, rodinné poměry dostatečně prozkoumaly a právní závěry, které na základě skutkových zjištění přijaly, náležitě a srozumitelně odůvodnily. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že by obecné soudy pominuly stanovisko nezletilé - naopak, v odůvodněních rozhodnutí názor nezletilé, který se s ohledem na její nízký věk a vývoj situace v rodině v průběhu řízení pochopitelně měnil a vyvíjel, zaznívá, jak správně vyhodnotil krajský soud, nelze k němu nepřihlédnout, avšak nelze mu ani přikládat stěžejní váhu právě proto, že je nezletilá ve svém věku (nyní 8 let) ještě snadno ovlivnitelná.

Přestože děti mají pozitivní vztah k oběma rodičům, obecné soudy ve vzájemné shodě dostatečně vysvětlily, proč nepovažují model střídavé péče v daném případě a v tuto chvíli ani pro jedno z dětí za vhodný (nízký věk syna, školní docházka dcery, zájem na zachování sourozenecké vazby, vzdálenost bydlišť, značně konfliktní vztah rodičů) - Ústavní soud k tomuto závěru nemá žádné výhrady. Ke vzdálení bydlišť rodičů (vzdálenost 55 km, tedy asi hodina jízdy) sice opravdu došlo odstěhováním matky, tuto skutečnost je nicméně třeba vnímat jako objektivní stav a důsledek rozpadu partnerského vztahu - označovat některého z rodičů za viníka není ničemu ku prospěchu. Tato skutečnost navíc, jak patrno ze zde uvedeného výčtu, nepředstavuje jediný faktor, který by obecné soudy vedl k jejich závěru o nevhodnosti střídavé péče.

Jelikož děti byly svěřeny do výlučné péče matky, bylo na místě upravit jejich styk se stěžovatelem v co nejširší možné míře - i v tomto ohledu podle Ústavního soudu napadená rozhodnutí obstojí. Krajský soud zvažoval prodloužení víkendového pobytu dětí u stěžovatele již od čtvrtka, avšak vzhledem ke školní docházce dcery by taková úprava pro ni (a podle Ústavního soudu potažmo i pro stěžovatele) představovala neúměrnou zátěž. Přijatá úprava styku nezletilých se stěžovatelem je pečlivě odůvodněná a v danou chvíli adekvátní. Věci péče soudu o nezletilé jsou nicméně stále "živé" až do dospělosti dětí, a do budoucna proto není vyloučena jiná úprava poměrů s ohledem na vývoj situace v rodině, vztahu mezi rodiči, věk dětí, jejich školních povinností a zájmů. Vzdálenost 55 km není nepřekonatelnou překážkou častějšího styku stěžovatele s dětmi; není navíc v budoucnu vyloučena ani nová úprava místa předávání dětí tak, aby se náklady spojené se stykem rozložily rovnoměrně mezi oba rodiče (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018, dostupný na https://nalus.usoud.cz). V úvahu totiž nepřipadají pouze náklady finanční, u nichž lze argumentovat nevyrovnanou příjmovou situací obou rodičů, nýbrž také čas strávený cestováním.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2018


Jan Musil v. r.
předseda senátu