Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. Ch., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 198/2017-320 ze dne 18. 5. 2017 a usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 1 T 105/2014-310 ze dne 11. 4. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Kladně rozhodl, že stěžovatel podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku (dále též "tr. zákoník") vykoná trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, uložený mu trestním příkazem téhož soudu č. j. 1 T 105/2014-227 ze dne 12. 9. 2014. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem v souladu s § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že ve vztahu k posouzení přeměny podmíněného trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody soudy nedostály znění § 83 tr. zákoníku a nedostatečně přezkoumaly dvě rozhodné skutečnosti, a to okolnosti případu a jeho osobu. V této souvislosti uvedl, že trest, který byl stěžovateli přeměněn, byl uložen za trestnou činnost, která byla z hlediska trestního práva, i s ohledem na trestní sazbu, spíše méně společensky škodlivá. Trestního jednání se pak dopustil ve věku 21 let, tedy stále ještě ve věku blízkém věku mladistvých. Tyto své argumenty stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nedospěl k závěru, že by napadená soudní rozhodnutí zkrátila stěžovatele na jeho právu na spravedlivý proces. Argumentace stěžovatele je jen pokračující polemikou se závěry soudů postrádající jakýkoli ústavněprávní rozměr. Okresní soud se dostatečně zabýval okolnostmi, za nichž stěžovatel nedodržel podmínky odkladu výkonu trestu. Též krajský soud logicky a srozumitelně vysvětlil, že shovívavosti soudu dle § 86 odst. 1 písm. a) - c) tr. zákoníku brání zejména trestní minulost stěžovatele, která dokládá jeho sklony k páchání úmyslné trestné činnosti, jejíž závažnost postupem času graduje a že výchovné tresty se u něj zcela míjí účinkem. Žádné jiné vskutku výjimečné okolnosti v jeho prospěch neshledal. Oba soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy. V podrobnostech lze na odůvodnění napadených rozhodnutí zcela odkázat.
Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. srpna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu