Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů JUDr. A. Š. a Ing. O. Š., oba zastoupeni advokátem JUDr. J. N., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. 14 Co 789/94, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelé se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2001, domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Uvedli, že odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 10. 1994, čj. 4 C 290/92-50 tak, že zamítl návrh, aby odpůrce byl povinen vydat navrhovatelům nemovitosti, a to dům s pozemkem. Tím porušil jejich ústavně zaručená práva dle článku 11 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 4 C 290/92, Ústavní soud zjistil, že proti rozsudku Krajského soudu v Brně napadenému ústavní stížností podali stěžovatelé dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2001, čj. 22 Cdo 846/01-199, v důsledku zpětvzetí dovolání dovolací řízení zastavil.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Posledním procesním prostředkem ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je v daném případě dovolání proti ústavní stížností napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl změněn ve věci samé rozsudek soudu I. stupně. Takové dovolání je dle § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu přípustné. Skutečnost, že v důsledku zpětvzetí dovolání rozhodl Nejvyšší soud o zastavení dovolacího řízení, na věci nic nemění, neboť to byli stěžovatelé, kteří svým dispozičním úkonem zamezili dovolacímu soudu, aby věc projednal. Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti je rozhodující, že tato nesměřuje proti rozhodnutí dovolacího soudu, ale napadá rozsudek soudu odvolacího.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že i kdyby bylo posledním procesním prostředkem ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odvolání stěžovatelů, nebyla by dodržena zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti. Dle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozsudek Krajského soudu v Brně byl právnímu zástupci stěžovatelů doručen dne 2. 8. 1996, zatímco ústavní stížnost podali stěžovatelé u Ústavního soudu až dne 7. 9. 2001.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako nepřípustný dle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj