II.ÚS 325/2000 — Bezdůvodné obohacení získané z užívání neoprávněné stavby

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti B.
M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000,
č. j. 13 Co 879/99-89, takto:

Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu
dne 29. 5. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, a to
pro porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina").

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 24. 5. 1999, č. j.
17 C 5/95-45 připustil změnu návrhu, a dále rozhodl tak, že návrh,
aby odpůrci (Správě a údržbě silnic K.) byla stanovena povinnost
zaplatit navrhovateli (stěžovateli) částku 598,- Kč s úrokem
z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 299,- Kč od 30. 11. 1994 do
zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 299,-
Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se zamítá, žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí Okresního
soudu v Karviné podal stěžovatel odvolání.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 2. 2000, č. j.
13 Co 879/99-89, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze
dne 24. 5. 1999, č. j. 17 C 5/95-45, v napadené části, a to
v odstavci II. a III. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto tak, že
návrh, aby odpůrci byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli
částku 598,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky
299,- Kč od 30. 11. 1994 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve
výši 20 % ročně z částky 299,- Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se
zamítá. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu
nákladů řízení.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas
a splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic
nebrání v projednání a rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Okresního soudu
v Karviné, sp. zn. 17 C 5/95, a dále si Ústavní soud vyžádal
i vyjádření Krajského soudu v Ostravě, jakož i vyjádření Správy
a údržby silnic K. k projednávané věci.

V projednávané věci, jak vyplývá ze spisového materiálu, se
stěžovatel stal na základě rozhodnutí Státního notářství
v Karviné o dědictví ze dne 27. 4. 1992, č. j. D 1305/92,
podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, zapsaných na listu
vlastnictví č. 981 pro k. ú. Staré město u K., části parcely č.
1191, díl 1, a části parcely č. 1194, díl 1, a to ve výši
spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Na základě téhož
rozhodnutí Státního notářství v Karviné se dalším podílovým
spoluvlastníkem uvedených nemovitostí stal bratr stěžovatele F.
M., který nabyl rovněž spoluvlastnický podíl ve výši 1/8.

Dle spisového materiálu bylo z výpisu z katastru nemovitostí
ze dne 24. 8. 1994 zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemků p. č.
1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vedených na LV č. 981 pro obec K.,
katastrální území Staré Město u K., jsou zapsáni F. M., B. M.,
a to každý k 1/8, a dále pak je spoluvlastníkem ze 2/8 podílu
Česká republika, Státní statek K., státní podnik Č. T. a z 1/2
Česká republika, Správa a údržba silnic K.

Na základě rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového
úřadu ze dne 18. 11. 1996, č.j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, se stal
stěžovatel podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, mimo jiné
i parcel č. 1191, díl 1 a 1194, díl 1, a to ve výši
spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Právní předchůdce
stěžovatele F. P. uzavřel dne 8. 11. 1971 smlouvu, na jejímž
základě prodal tehdy Československému státu - Československým
státním drahám - Střední dráha, zastoupeným Správou dráhy
v Olomouci, části parcel (spoluvlastnický podíl ve výši 1/2)
- část parcely č. 1191 o výměře 51 m2 a část parcely č. 1194
o výměře 63 m2. Okresní úřad Karviná - pozemkový úřad rozhodnutím
ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, prohlásil kupní
smlouvu, kterou uzavřel F. P., právní předchůdce stěžovatele, za
smlouvu, která byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných
podmínek a uložil povinným osobám, aby osobám oprávněným
(O. Š., B. M. a F. M.) byla vydána část dřívějšího pozemku p. č.
1191 o výměře 51 m2 ha a část parcely parc. č. 1194 o výměře 63
m2, obě ve správě vedlejšího účastníka - Správy a údržby silnic K.
Na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996 byly
p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vydány do vlastnictví
oprávněným, a to O. Š. k 1/4, B. M. - k 1/8 a F. M. - k 1/8
spoluvlastnického podílu.

Parcely původně označené jako p. č. 1191 a 1194, byly později
označeny jako p. č. 1191, díl 1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl
1 o výměře 126 m2, a po té jako p. č. 2243/1. Na základě
uplatněných restitučních požadavků bylo provedeno geometrické
změření a navráceným pozemkům bylo přiděleno číslo 2243/6, tato
parcela má celkovou výměru 228 m2.

Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11. 5. 1998 bylo
zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře
228 m2 ostatní plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro
katastrální území Staré Město u Karviné, jsou zapsáni F. M., B. M.
a Česká republika - Státní statek K., státní podnik Č. T., přičemž
podíl těchto spoluvlastníků činí shodně 2/8, a dále O. Š-ová,
která je spoluvlastnictví 1/4 podílu.

Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 9. 1998 jsou jako
spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře 228 m2 ostatní
plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro katastrální území Staré
Město u Karviné, zapsáni F. M., B. M. a Česká republika - Státní
statek K., státní podnik Č. T. Spoluvlastnický podíl F. M. činí
4/8, spoluvlastnický podíl pak u každého ze zbývajících
spoluvlastníků činí 2/8.

Na pozemcích, p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 byla však
vystavěna v šedesátých létech pozemní komunikace, a to silnice I.
třídy, jejímž vlastníkem je podle ust. § 9 odst. 1 věta prvá
zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, stát.

Podle čl. II. zřizovací listiny vykonává vlastnická práva
státu k silnicím včetně jejich součástí a příslušenství v rámci
své územní působnosti a správu a údržbu silnic, jejich součástí
a příslušenství v rámci územní působnosti Správa a údržba silnic
K., státní příspěvková organizace, zřízená ke dni 1. 1. 1991
Ministerstvem dopravy a spojů ČR.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ze závěru rozsudku
krajského soudu "a contrario" vyplývá, že do vyřešení režimu
stavby na cizím pozemku dle ustanovení § 135c obč. zák. nepřísluší
vlastníku pozemku nárok žádný, tedy ani nárok na vydání
bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku vlastníkem
stavby.



Ve své stížnosti stěžovatel dále uvádí, že podle ustanovení
§ 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého
vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat
s nimi. Obsahem vlastnického práva je tedy mimo jiné právo s věcí
nakládat, tedy např. přenechat věc jinému k užívání, ať už úplatně
nebo bezplatně. Jestliže osoba odlišná od vlastníka cizí věc užívá
bez souhlasu tohoto vlastníka, není oprávněna tak činit bezplatně.
Pokud výše úplaty není sjednána formou nájemného, uvádí
stěžovatel, má vlastník v rámci svého vlastnického práva mj. nárok
na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniká uživateli tím, že
užívá cizí věc, jejímž vlastníkem není.

V odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí okresní soud
uvedl, že z fotokopie výpočtu nájemného za užívání pozemků
majitelů F. a B. M-ových (vedených na LV č. 981, p. č. 1191, díl
1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl 1 o výměře 126 m2, přes které
je vedena komunikace, a ke kterým činí podíl vlastníků 2/8),
zpracovaného dne 17. 11. 1994 znalcem v oboru ekonomika, ceny
a odhady, V. P. podle vyhl. č. 393/1991 Sb. ve znění vyhl. č.
611/1992 Sb., bylo zjištěno, že nájemné bylo stanoveno ročně
v celkové výši 798,- Kč, t. j. 66,50 Kč měsíčně, celkem za užívané
období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994, pak činí nájemné ze
spoluvlastnického podílu ve výši 2/8 nemovitostí částku 598,50 Kč.

Ve svém vyjádření, které obdržel Ústavní soud dne 8. 9.
2000, Krajský soud v Ostravě setrval na svých právních závěrech
obsažených v jeho výše uvedeném rozsudku a s ohledem na
argumentaci stěžovatele zdůraznil, že pozemek, na kterém má stát
neoprávněná stavba, byl vydán stěžovateli, jako jedné
z oprávněných osob dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Proto jeho nárok na
vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný v řízení, by musel obstát
v konfrontaci s ust. § 28 zák. č. 229/1991 Sb. Proto je krajský
soud přesvědčen, že jeho postupem nedošlo k zásahu do práv
stěžovatele zajištěných Ústavou ani Listinou, zejména jeho práva
vlastnit majetek ani práva na spravedlivý proces.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

Dle ust. § 11 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve
znění pozdějších předpisů, pozemek nebo jeho část nelze vydat,
v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví
státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. V takovém případě bude
oprávněné osobě poskytnuta náhrada.

Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná
- pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.
Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v zájmu objektivního posouzení skutečného
stavu věci v době převodu daných pozemků na stát objednal
pozemkový úřad u Vojenského topografického ústavu v Dobrušce
letecké snímky území z daného období, požádal o vyjádření České
dráhy s. o. Z provedeného dokazování pozemkový úřad zjistil, že
stavby tratě i komunikace byly již zrealizovány před uzavřením
kupních smluv, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví
státu, neexistuje tudíž překážka k vydání pozemků. Oprávněným
osobám se vydávají pouze pozemky a nikoli stavby na nich
postavené. Okresní úřad Karviná, pozemkový úřad, tedy postupoval
správně, když nemovitosti resp. jejich části, na nichž se silnice
nachází, v restitucích vydal.

Krajský soud v Ostravě nerozhodl správně, když rozhodnutí
soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (v odstavcích II.
a III. výroku rozsudku) potvrdil s odůvodněním, že stěžovatel
nesprávně opřel svůj nárok o ustanovení § 451 an. obč. zák.
a nevyužil speciálního ustanovení § 135c obč. zák. o neoprávněné
stavbě.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že "pokud
stát jako stavebník dříve disponoval právním titulem, na jehož
základě byl oprávněn provést stavbu na sporných pozemcích p. č.
1191 a p. č. 1194 v kat. území K. - Staré Město, pak okamžikem
právní moci shora citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu tento
titul pozbyl a pokud na vydávaných sporných pozemcích se stavba
silnice nachází, nabyla tímto okamžikem charakter tzv. neoprávněné
stavby (viz § 135c odst. 1 obč. zák.)."

Odvolací soud nesprávně ve svém výše uvedeném rozhodnutí
konstatoval, že stát disponoval právním titulem provést stavbu
komunikace.

Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná
- pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.
Pú-1436/R-568.1/92-Ha, z provedeného dokazování pozemkový úřad
zjistil, že stavba komunikace byla zrealizována již před uzavřením
kupní smlouvy, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví
státu.
Navíc stát na základě kupní smlouvy uzavřené s F. P. dne 8.
11. 1971 získal k předmětným nemovitostem pouze spoluvlastnický
podíl ve výši 1/2 těchto nemovitostí, když dříve se na základě
administrativní dohody z 10. 8. 1961 a z 10. 12. 1963
Československý stát - Státní statek v B., n. p. B., stal
spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ve výši podílu 1/4.

Z vyjádření Okresního úřadu Karviná, referátu dopravy
a silničního hospodářství adresovaného Krajskému soudu v Ostravě,
který se nachází na č. l. 76 spisu. sp. zn. 17 C 5/95, vedeného
u Okresního soudu v Karviné, bylo zjištěno, že výše uvedená stavba
byla realizována v šedesátých letech, stavební povolení
a kolaudační rozhodnutí se na referátu dopravy Okresního úřadu
Karviná nenachází.

Ustanovení § 135c řeší případy, kdy stavebník postaví na
pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů
občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit
občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento
předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv.
neoprávněnou stavbu. Podle § 135c obč. zák. se tedy rozhoduje
o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda
bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník
stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení.

Od občanskoprávního oprávnění zřídit stavbu je třeba
rozlišovat, zda stavebník je oprávněn stavbu zřídit i podle
předpisů správního práva, stavebních předpisů. Od neoprávněné
stavby je tedy třeba odlišovat nesplnění některé z náležitostí,
které při stavbě vyžadují stavební předpisy - zda tedy na stavbu
bylo vydáno územní rozhodnutí, zda bylo vydáno rozhodnutí
o přípustnosti stavby čili stavební povolení atd.

Byla-li např. stavba postavena bez stavebního povolení, jde
o tzv. "černou" stavbu, která je sankcionována stavebními
předpisy. Chybí-li oprávnění (občanskoprávní titul) ke stavbě na
pozemku z hlediska úpravy občanského práva, jde naproti tomu
o neoprávněnou stavbu, kterou sankcionuje § 135c obč. zák.


Výše uvedené ustanovení § 135c obč. zák. se tedy použije
v případě, že stavebník zřídil stavbu na pozemku neoprávněně, tedy
tehdy, když z hlediska přepisů občanského práva k tomu nebyl
oprávněn. V projednávaném případě tedy je možné postupovat dle
ust. § 135c odst. 1 obč. zák. o neoprávněné stavbě, jak správně
uvádí odvolací soud, neboť v době, kdy byla silnice budována,
nebyl stát vlastníkem předmětných nemovitostí, stát jako stavebník
nedisponoval právním titulem, na jehož základě byl oprávněn
provést stavbu na sporných pozemcích p. č. 1191 a p. č. 1194
v kat. území K. - Staré Město. Stavba tedy byla budována na cizím
pozemku ve smyslu ust. § 135c odst. 1 obč. zák. Z hlediska
občanskoprávního tedy byla stavba zřízena neoprávněně.

Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. ve znění zákona č.
509/1991 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný
plněním bez právního důvodu plněním z neplatného právního úkonu
nebo rovněž plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož
i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V projednávané
věci vznikl státu majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
Předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust.
§ 541 an. obč. zák. - obohacení určitého subjektu a tomu
odpovídající újma druhého a dále jeho bezdůvodnost jsou v daném
případě nepochybně naplněny, a tudíž ust. § 451 an. obč. zák.
mohlo být rovněž použito, žaloba o vydání bezdůvodného obohacení
byla tedy opodstatněná.

Okresní soud v Karviné v odůvodnění svého výše uvedeného
rozhodnutí uvedl, že "odpůrci (vedlejšímu účastníkovi) sice byly
dány do užívání nemovitosti, jejichž spoluvlastníkem navrhovatel
(stěžovatel) je, podle názoru soudu se však nejedná o využívání
věci ve smyslu brát z této věci plody a užitky, nýbrž že jde
o její "správu". Odpůrce tedy navrhovateli (stěžovateli)
nemovitosti spravuje, a to z prostředků, které dostává
prostřednictvím svého rozpočtu, jímž je napojen na zřizovatele,
a nelze tedy říci, že by pozemky, na kterých se nachází silnice I.
třídy, bez právního důvodu užíval, jak to tvrdí navrhovatel.
Odpůrce (stěžovatel) tedy pozemky, resp. silnici, která se na
těchto pozemcích nachází, pouze udržuje a spravuje a žádné
bezdůvodné obohacení mu nevzniká".

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pak shrnul,
že "jelikož tedy odpůrce nemá z využívání pozemku, resp. z jeho
správy, žádný prospěch a v souvislosti s jeho správou navrhovateli
(stěžovateli) žádná újma nevzniká, nezbylo soudu, než jeho
požadavek v celém rozsahu jako nedůvodný zamítnout".

K tomu je třeba uvést, že se soud vůbec nezabýval otázkou
pasivní legitimace, když účastníkem řízení pasivně legitimovaným
- žalovaným - v daném případě neměla být Správa a údržba silnic
K., státní příspěvková organizace, jako subjekt, který pouze
vykonává právo hospodaření k národnímu majetku (vyhl. č. 119/1988
Sb., ve znění pozdějších předpisů, o hospodaření s národním
majetkem), ale stát jako vlastník předmětných nemovitostí
- silnice první třídy (§ 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních
komunikacích). Odvolací soud však, jak uvádí v odůvodnění svého
rozhodnutí, nepovažoval zkoumání této otázky pro danou věc "za
podstatné".

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že požadovaná
částka ve výši 598,- Kč představuje výši nájemného za užívání
sporných pozemků p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 v kat.
území Karviná - Staré Město majitelů Fryderyka a Boleslava
Mrajcových za období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994.

Při posuzování oprávněnosti nároku na vydání bezdůvodného
obohacení je třeba brát zřetel na to, zda stěžovatel v období, za
které je vydání bezdůvodného obohacení odpovídající minimálnímu
nájemnému za užívání předmětných nemovitostí požadováno, byl
vlastníkem předmětných nemovitostí.

V období, za které je nájemné požadováno, byl stěžovatel
nepochybně vlastníkem předmětných nemovitostí, náležel mu
spoluvlastnický podíl ve výši 1/8, který stěžovatel nabyl na
základě rozhodnutí Státního notářství v Karviné ze dne 27. 4.
1994, č. j. D 1305/92 (jako dědictví po své matce Ireně
Poledníkové, která zemřela dne 5. 8. 1991), a tudíž mu za uvedené
období vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to se
zřetelem k ust. § 139 odst. 1 obč. zák. Ustanovení zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, se zde
nepoužije.

Pokud jde spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem ve
výši 1/8, který stěžovatel nabyl na základě rozhodnutí Okresního
úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j.
Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v tomto případě je třeba zdůraznit, že
ochrana vlastnického práva podle čl. 11 Listiny může být
stěžovateli poskytnuta teprve okamžikem vydání předmětných
nemovitostí. Rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového
úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, o vydání
předmětných nemovitostí do vlastnictví stěžovatele, je datováno
dnem 18. 11. 1996. Z toho vyplývá, že stěžovatel nemá nárok na
vydání bezdůvodného obohacení za období, kdy s předmětnými
nemovitostmi ještě nedisponoval. Zde je možné přisvědčit námitce
Krajského soudu v Ostravě, obsažené ve vyjádření k ústavní
stížnosti, které Ústavní soud obdržel dne 8. 9. 2000, a to
konfrontace nároku na vydání bezdůvodného obohacení s ust. § 28
zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy
a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných
soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud
oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím
těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že v projednávané věci došlo ze strany Krajského soudu
v Ostravě k porušení práva stěžovatele zakotveného v ust. § 123
obč. zák., podle kterého je vlastník v mezích zákona oprávněn
předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody
a užitky a nakládat s ním, a dále k porušení ust. § 124 obč. zák.,
podle kterého mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti
a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Porušení těchto
ustanovení občanského zákoníku pak má ve svém důsledku znamená
porušení vlastnického práva stěžovatele zakotveného v čl. 11 odst.
1 Listiny, podle kterého má každý právo vlastnit majetek,
vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah
a ochranu, a rovněž tak porušení práva na spravedlivý proces,
zakotveného v čl. 36 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co
879/99-89, zrušil (§82 odst.1, odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb.).



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. října 2000