III.ÚS 365/99

III. ÚS 365/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. prosince 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. P., zastoupené M. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. dubna 1999, sp. zn. 37 Ca 28/98, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Návrhem, podaným 22. července 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 37 Ca 28/98, kterým bylo dne 1. dubna 1999 potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Příbrami č. j. 4840/92, R XIII 13/98, ze dne 26. ledna 1998. Uvedla, že podle jejího přesvědčení soud porušil práva, zaručená jí čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy, když neshledal oprávněnými její restituční nároky k nemovitostem, které uplatnila v souladu s § 6 odst. 1 písm. o) zák. č. 229/1991 Sb. Poukázala na okolnosti, za nichž byly označené nemovitosti původním vlastníkům odňaty, a na způsob, jakým soud přezkoumal rozhodnutí pozemkového úřadu pokud jde o účinnost aktu zestátnění a splnění všech předpisů, které je upravují, tedy včetně doby, způsobu a výše sjednání a vyplacení náhrady za zestátněný majetek, přičemž způsob přezkoumání označila za nedostatečný.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 37 Ca 28/98 a jeho rozsudku ze dne 1. dubna 1999, č. j. 37 Ca 28/98-58, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud se ve svém rozhodnutí, v přiléhavém a vyčerpávajícím odůvodnění, vypořádal se všemi námitkami vznesenými navrhovatelkou v opravném prostředku a nebylo zjištěno pochybení jak při použití a výkladu ustanovení § 6 odst. 1 písm o) zákona o půdě, tak zák. č. 169/1949 Sb., zejména jeho § 10, kterým byla upravena náhrada za zestátněné nemovitosti.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 1999