Přehled
Usnesení
III. ÚS 178/95-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného advokátem JUDr. E.Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, č. j. 5 Cmo 356/94-60, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. 31 Cm 124/92, o zaplacení 278.178.-,Kč, t a k t o :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu České republiky, je požadováno zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, č. j. 5 Cmo 356/94-60, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. 31 Cm 124/92, o zaplacení 278.178,-Kč.
1
III. ÚS 178/95-10
V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal na odpůrci V.P., zaplacení částky 278.178.-Kč na úhradu zboží, převedeného odpůrci na základě smlouvy o převodu vlastnictví podle § 347 hospodářského zákoníku. Soud prvního i soud druhého stupně shodně konstatovaly absencí obligatorních náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví podle § 347 hospodářského zákoníku, a tudíž její neplatnost. Odvolací soud posuzoval dále uplatněný nárok podle § 123 hospodářského zákoníku. Vycházejíc z právního názoru, podle něhož ten, kdo se na jiném domáhá vydání neoprávněného majetkového prospěchu, musí prokázat, že dotyčný majetkový prospěch skutečně získal, dospěl k závěru, že navrhovatel neunesl důkazní břemeno. Na základě uvedeného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 1995, č.j. 5 Cmo 356/94-60, rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. 31 Cm 124/92, potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá chybné posouzení rozložení důkazního břemene mezi navrhovatelem a odpůrcem, v čemž spatřuje porušení ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i neposkytnutí ochrany vlastnickému právu podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Sporné řízení, jako jeden z druhů občanského soudního řízení, je ovládáno zásadou projednací, podle které tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. To znamená, že v souladu s ustanovením § 120 odst. 1 a 3, jakož i ustanoveními § 79 odst. 1 a § 101
2
III. ÚS 178/95-11
odst. 1 o. s. ř. účastníky tíží povinnost tvrzení, resp. břemeno tvrzení (onus proferendi) a povinnost důkazní, resp. důkazní břemeno (onus probandi).
Z uvedeného vyplývá, že účastník, který neunesl důkazní břemeno, nese nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet buď ze skutkového stavu, zjištěného na základě ostatních provedených důkazů, nebo z neprokázání tvrzeného skutkového stavu. Provádění důkazů soudem z vlastní iniciativy podle § 120 odst. 3 o. s. ř. je omezeno pouze na případy, jestliže během řízení vyšla najevo potřeba provedení těchto důkazů.
Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci se skládá z několika komponentů (III. ÚS 114/94). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). V dané věci nejsou dány důvody pro konstatování rozporu ustanovení § 120 o. s. ř. s Ústavou, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Komponentem druhým je posouzení ústavnosti interpretace daného ustanovení při jeho aplikaci. Dalšími jsou hodnocení samotné aplikace a dodržení ústavními zákony chráněných procesních práv.
Interpretace a aplikace § 120 o. s. ř., učiněná Vrchním soudem v Praze v napadeném rozsudku ze dne 5. dubna 1995, č. j. 5 Cmo 356/94-60, je v souladu s ústavními principy řádného procesu a nijak neomezila stěžovatelova základní práva na soudní ochranu podle čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tudíž ani zprostředkovaně základní práva, vyplývající z čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 178/95-12
Na základě uvedeného nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 24. srpna 1995
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj