I.ÚS 2776/23 #2

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele: N. G., dříve A. V., rodným jménem L. V., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 207/2022-43 ze dne 17. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 180/2019-43 ze dne 18. 8. 2022, ve znění opravného usnesení č. j. 10 A 180/2019-52 ze dne 31. 8. 2022, spojené s návrhem na zrušení § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 21 a § 23 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a vyslovení neústavnosti § 62 odst. 1 a § 72 odst. 3 a 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Stěžovatel je člověk, který usiluje o právní změnu pohlaví a který si přeje, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, aniž by musel podstoupit vyžadovaný chirurgický zákrok. Stát jej dosud jako člověka jiného pohlaví nerespektuje.

2. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní soudy porušily jeho lidskou důstojnost, právo na rovnost, právo na ochranu zdraví a právo na respektování soukromého života, včetně práva na rodičovství. Tvrdí, že s ním soudy zacházely krutě, nelidsky a že ho ponížily; domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž navrhl, aby Ústavní soud zrušil zákonná ustanovení, která změnu pohlaví provedením chirurgického zákroku spočívajícím ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů podmiňují, jakož i další, upravující podmínky pro změnu jména v návaznosti na pohlaví člověka.

4. První senát Ústavního soudu dne 13. 12. 2023 řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení sporných zákonných ustanovení postoupil k rozhodnutí plénu. Stěžovatel následně přípisem - formálně směřovaným ke sp. zn. sp. zn. Pl. ÚS 52/23 a doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2024 - navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela zaplatí stát podle § 83 zákona o Ústavním soudu.

5. Plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. 4. 2024 zrušilo ustanovení § 29 odst. 1, věty první, občanského zákoníku a § 21 odst. 1, věty první, zákona o specifických zdravotních službách, a to uplynutím dne 30. 6. 2025; ve zbývající části byl návrh stěžovatele na zrušení zákonných ustanovení odmítnut.

6. Jelikož plénum Ústavního soudu o návrhu stěžovatele na zrušení v záhlaví označených zákonných ustanovení již rozhodlo, odpadla překážka, pro kterou bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno. Ústavní soud proto rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele (výrok I. tohoto usnesení). Následně bylo třeba posoudit, zda je ústavní stížnost stěžovatele opodstatněná, a to i s ohledem na závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 52/23.


II. Rekapitulace skutkových okolností a procesního vývoje věci

7. Stěžovatel se narodil s biologickými znaky ženy. Po narození byl úředně evidován jako žena s ženským jménem a ženským formátem rodného čísla. Stěžovatel se však identifikuje jako trans člověk - muž. V současné době prochází procesem změny pohlaví, avšak nehodlá podstoupit chirurgický zákrok, který spočívá v znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.

8. V roce 2019 stěžovatel správní orgány požádal o následující: 1) zápis změny neutrálního jména ("A. V.") na jméno mužské ("G. V."); 2) zápis změny ženského formátu rodného čísla na formát mužský; 3) zápis změny ženského označení úředního pohlaví ("F") na označení mužské ("M").

9. Příslušné správní orgány řízení o žádostech stěžovatele zastavily. Stěžovatel nepředložil potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví, a neodstranil tedy podstatné vady žádostí [§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Magistrát hlavního města Prahy ("odvolací správní orgán") rozhodnutími ze dne 4. 9. 2019 odvolání stěžovatele zamítl.


III. Obsah napadených rozhodnutí

10. Stěžovatel proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu podal žalobu u Městského soudu v Praze ("městský soud"). Městský soud nejprve řízení přerušil do doby rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2460/19. Na základě uvedeného řízení o ústavní stížnosti plénum Ústavního soudu vydalo nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20, ve kterém zamítlo návrh tehdejší navrhovatelky na zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku, § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách a § 13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel. Městský soud - po vyřešení případu u Ústavního soudu - žalobu nynějšího stěžovatele zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.

11. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. NSS nejdříve odkázal na příslušná zákonná ustanovení [§ 17a a § 72 odst. 5 písm. b) zákona o matrikách a § 17 odst. 2 písm. d) zákona o evidenci obyvatel]. Z nich je zřejmé, že změna jména, formátu rodného čísla a označení pohlaví jsou podmíněny ukončením léčby (procedury) pro změnu pohlaví, která spočívá v chirurgickém zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Změna pohlaví je v tomto smyslu definována v § 29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách. Podle NSS byla rozhodnutí správních orgánů v meritu zákonná, protože stěžovatel nedoložil lékařské potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví.

12. NSS dospěl k závěru, že stěžovatel nemůže se svými žádostmi uspět bez provedení požadovaného chirurgického zákroku nebo bez zrušení § 29 odst. 1 o. z. a § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách.

13. NSS dále uvedl, že objektivní právně-biologické pojetí pohlaví lze považovat za součást veřejného pořádku. Podle NSS jde především o ochranu základních přirozených atributů rodiny a rodičovství: dítě má otce - muže - a především matku - ženu -, která dítě porodila. České rodinné právo stanoví, že rodiči dítěte jsou muž a žena (§ 775-779 občanského zákoníku). Mohla-li by se osoba, která se narodila jako žena, stát právně mužem bez znemožnění reprodukční funkce, mohla by porodit dítě jako muž, a přitom by se nemohla stát jeho matkou ve smyslu § 775 o. z. To je podle NSS v rozporu nejen s popsaným základním principem českého rodinného práva, ale i dalšími právními instituty ochrany a podpory mateřství např. v pracovním a sociálním právu. Ochrana "tradiční" rodiny je legitimní cíl pro omezení jiných základních práv, byť jde o dobově a kulturně podmíněný termín. Podle NSS jde především "o základní přirozený atribut rodičovství, zejména mateřství, resp. o korespondující právo dosud nenarozeného dítěte, aby je porodila žena, která se tak stane jeho matkou. To, v jaké rodině (zda v původní, "tradiční" či jiné) pak bude vyrůstat a jaké budou právní vztahy mezi členy takové rodiny, mezi dítětem a jeho "sociálními" rodiči, je již úplně jiný příběh".

14. NSS se v napadeném rozhodnutí detailně vypořádává s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP"); zdůrazňuje, že problematiku podmíněnosti změny pohlaví chirurgickým sterilizačním zákrokem ESLP dosud výslovně neposuzoval z perspektivy ochrany základních přirozených principů rodičovství (mateřství).


IV. Argumentace stěžovatele

15. Stěžovatel v ústavní stížnosti zjednodušeně řečeno namítá, že podmínění změny pohlaví provedením chirurgického zákroku, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, je protiústavní. Zákonné podmínky změny pohlaví jsou neurčité, nelegitimní, nepotřebné a nepřiměřené.


V. Vyjádření účastníků řízení

16. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení a případného vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

17. NSS ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že pouze Ústavní soud může kvalifikovaně překonat své dosavadní závěry, kterými byl NSS v projednávané věci vázán. Městský soud navrhuje ústavní stížnost zamítnout. Odvolací správní orgán se ve stanovené lhůtě k návrhu stěžovatele nevyjádřil.

18. Soudce zpravodaj s ohledem na hospodárnost řízení nezaslal vyjádření účastníků řízení stěžovateli k replice, protože neobsahovala žádnou novou věcnou argumentaci.

VI. Předpoklady řízení před Ústavním soudem

19. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.


VII. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

20. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

21. Jak již bylo uvedeno výše, plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 52/23 vyhovělo návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení § 29 odst. 1, věty první, občanského zákoníku a § 21 odst. 1, věty první, zákona o specifických zdravotních službách, a to uplynutím dne 30. 6. 2025. Učinilo tak proto, že zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s jejich lidskou důstojností (podle čl. 7 odst. 1 Listiny základní práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Listiny).

22. Plénum Ústavního soudu nicméně v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 52/23 jasně stanovilo časové účinky zrušujícího rozhodnutí. V bodech 111-112 citovaného nálezu je uvedlo následující:

"V nyní projednávaném případě Ústavní soud vykonatelnost svého nálezu odložil. Okamžité zrušení bez dalšího by mohlo způsobit nežádoucí situace, ve kterých by byla nepřípustně narušena právní jistota a stabilita právního řádu.

V mezidobí od vyhlášení tohoto nálezu až do 30. 6. 2025, případně do doby účinnosti nové právní úpravy, je třeba aplikovat dosavadní zákonné podmínky změny pohlaví jakožto platnou a účinnou součást právního řádu. Přímo řečeno, maximálně do vykonatelnosti tohoto nálezu "statusová" změna pohlaví nemůže nastat bez provedení chirurgického zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů."

23. Z právě uvedeného vyplývá, že dosavadní zákonné podmínky změny pohlaví, tj. podstoupení chirurgického zákroku spočívajícího ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, je třeba minimálně do 30. 6. 2025 vyžadovat, a to i ve věci stěžovatele.

24. První senát Ústavního soudu je závěrem pléna ve věci sp. zn. Pl. ÚS 52/23 vázán. Je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozhodnutím správních soudů je zjevně neopodstatněná, neboť žádosti stěžovatele o změnu jeho jména nebylo možné vyhovět, aniž by - dosud účinné a platné - zákonné podmínky pro změnu pohlaví splnil. Správní soudy posoudily postup správních orgánů ohledně žádosti o změnu jména v souladu s těmito zákonnými podmínkami.

25. Stěžovatel bude muset - stejně jako ostatní trans lidé - v zájmu právní jistoty a stability právního řádu vyčkat nejpozději do 30. 6. 2025, tj. do doby, do které má zákonodárce prostor vytvořit novou zákonnou úpravu změny pohlaví. Teprve poté po něm nebude možné podstoupení chirurgického zákroku pro účely státem uznané změny pohlaví vynucovat.


VIII. Závěr

26. Ve světle shora uvedeného první senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

27. S ohledem na výsledek řízení nemohl Ústavní soud vyhovět návrhu stěžovatele, aby bylo rozhodnuto, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela zaplatí stát. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak lze učinit pouze v případě, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu