Pl.ÚS 22/25 #1

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky), Zdeňka Kühna, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Pavla Šámala a Daniely Zemanové, o návrhu Okresního soudu v Děčíně na zrušení § 55 odst. 11 věty šesté zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve slově "prodloužení", za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Děčíně (dále jen "navrhovatel") vede pod sp. zn. 8 Nc 4559/2009 exekuční řízení, v němž byl podán povinným návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu pro nemajetnost povinného.

2. Navrhovatel podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 55 odst. 11 věty šesté zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve slově "prodloužení", eventuálně na zrušení celé věty šesté.

3. Argumentace navrhovatele vychází z toho, že nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve soudní exekutor oprávněného, zda souhlasí se zastavením exekuce, a oprávněný v takové situaci může vyjádřením nesouhlasu a složením zálohy (není-li této povinnosti zproštěn) na další vedení exekuce dosáhnout toho, že exekuce nebude zastavena a navíc bude platit, že exekuce nemůže být po dobu tohoto prodloužení zastavena pro nemajetnost povinného a jeho případný návrh na zastavení exekuce má být bez dalšího zamítnut.

4. V řízení, které se vede u navrhovatele, není splněna podmínka, že v posledních šesti letech nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Česká správa sociálního zabezpečení na základě exekučního příkazu provádí srážky ze starobního důchodu povinné. Takto jsou vymoženy částky v řádu jednotek tisíc korun ročně. Povinná žije ve Francii, žádný její majetek v České republice nebyl zjištěn. Z celkové vymáhané částky 1 320 841,24 Kč (z toho jistina 1 099 126,24 Kč) bylo dosud vymoženo 117 136 Kč.

5. Podle navrhovatele tak dochází k nerovnému zacházení s oprávněnými. Zatímco ve věci, v níž nebylo v posledních šesti letech vymoženo nic, může oprávněný dosáhnout složením zálohy na další vedení exekuce "imunity", proti návrhům na zastavení exekuce pro nemajetnost, v řízeních, kde bylo v posledních šesti letech něco vymoženo, takovou možnost oprávněný nemá.

6. Pro případ, že by Ústavní soud nevyhověl návrhu na zrušení slova "prodloužení", navrhuje navrhovatel zrušení celé věty šesté § 55 odst. 11 exekučního řádu. Podle navrhovatele by tím došlo k vyrovnání postavení oprávněných, neboť ani jiní oprávnění by neměli možnost zabránit zastavení exekuce pro nemajetnost složením zálohy na další vedení exekuce.

7. Celý § 55 odst. 11 exekučního řádu včetně ustanovení navrhovaného ke zrušení zní takto:
"Je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí."

8. Pro posouzení věci je relevantní rovněž § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, který zní včetně návětí takto: "Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.". Na exekuce se ustanovení použije ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu.

9. Právní řád rozlišuje mezi bezvýslednou (marnou) exekucí a nemajetností povinného. Bezvýslednou (marnou) je exekuce, v níž po dobu šesti let nebylo nic vymoženo. Posuzuje se tedy retrospektivně, zda skutečně v minulosti bylo něco vymoženo. Nemajetnost povinného se posuzuje prospektivně. Soud z dosavadního průběhu výkonu rozhodnutí usuzuje, zda je naděje, že se vymůže více, než by činily náklady s tím spojené.

10. Bezvýsledné (marné) exekuce upravuje § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu. Po uplynutí šesti let, v nichž nebylo nic vymoženo, bude bezvýsledná (marná) exekuce zastavena, ledaže si oprávněný "koupí" její pokračování složením zálohy na náklady dalšího vedení exekuce.

11. Zastavení exekuce pro nemajetnost je upraveno v § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Propojení mezi bezvýslednou (marnou) exekucí a zastavením exekuce pro nemajetnost spočívá v tom, že podle § 55 odst. 11 věty šesté exekučního řádu nelze po dobu prodloužení exekuce získaného složením zálohy na náklady zastavit exekuci pro nemajetnost. Případný návrh povinného na zastavení exekuce z tohoto důvodu bude zamítnut bez věcného přezkumu.

12. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou naplněny procesní předpoklady řízení. Dospěl přitom k závěru, že návrh byl podán někým zjevně neoprávněným.

13. Podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je soud oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto ustanovení soud předloží věc Ústavnímu soudu, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.

14. Tuto úpravu Ústavní soud ustáleně vykládá tak, že soud je oprávněn navrhnout zrušení takového zákona či jeho ustanovení, jehož použití v dané věci je bezprostřední a nevyhnutelné. Zákon (jeho ustanovení) musí bránit tomu, aby bylo dosaženo ústavně konformního výsledku řízení. Nepostačuje tedy hypotetická možnost použití či jiné širší souvislosti zákona (jeho ustanovení) s věcí řešenou obecným soudem [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. října 2000 (U 39/20 SbNU 353) a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 3/06 ze dne 6. března 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26; sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. ledna 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 17; sp. zn. Pl. ÚS 15/16 ze dne 16. května 2018 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.), bod 32].

15. Aby byl soud oprávněným navrhovatelem, musí platit, že bez derogace ustanovení navrženého ke zrušení by byl výsledek řízení před soudem jiný než v případě vyhovění návrhu.

16. Navrhovatel za ústavně konformní výsledek řízení o návrhu na zastavení exekuce považuje zamítnutí návrhu bez přezkumu, zda je dán důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu.

17. Navrhovatel v podaném návrhu výslovně neuvedl, zda je podle něj v řízení, které vede, dán důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost povinné. Toto tvrzení se objevuje pouze v pasáži, v níž navrhovatel rekapituluje obsah návrhu povinné na zastavení exekuce. Nebyl-li by důvod k zastavení exekuce dán, mohl by návrh povinné zamítnout jako nedůvodný, aniž by bylo třeba zahajovat řízení před Ústavním soudem. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší tuto otázku samostatně posuzovat. Z obdrženého spisového materiálu se ovšem podává, že je takový závěr přinejmenším plausibilní, a proto by odmítnutí podaného návrhu jen z tohoto důvodu bylo nepřípustným formalismem. Ústavní soud přesto návrh odmítl, a to z následujících důvodů.

18. Bez dalšího je zřejmé, že nemůže být úspěšný eventuální petit. Věta, která zní "Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne.", se na řízení před navrhovatelem nevztahuje, neboť v něm nebyla prodloužena exekuce. Proto případné zrušení této věty nemůže nijak ovlivnit řízení vedené u navrhovatele.

19. Navrhovatel vychází z toho, že vypuštěním slova "prodloužení" bude rozšířena působnost daného pravidla na celou dobu trvání exekuce, a tedy i na řízení, které se u navrhovatele vede.

20. Navrhovatelova úvaha ovšem podle Ústavního soudu není správná. Právní úprava obsažená v odstavcích 7 až 13 byla do § 55 exekučního řádu vložena souhrnně jediným novelizačním bodem zákona č. 286/2021 Sb. Tato ustanovení tvoří z teleologického hlediska jeden celek. Účelem a smyslem této právní úpravy je reagovat na bezvýsledné (marné) exekuce, tedy na situace, kdy se exekuce sice vede, avšak nebylo po řadu let nic vymoženo, a oprávněný, povinný i soudní exekutor zůstávají pasivní.

21. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb. (část k bodu 95 v odstavci 1) je cílem právní úpravy dosáhnout snížení počtu vícečetných exekucí, které již po stanovenou dobu nesplňují svůj účel spočívající ve vymožení pohledávky pro oprávněného.

22. Pravidlo, že po dobu prodloužení exekuce nesmí být exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, spojuje důvodová zpráva (část k bodu 95 v odstavci 2), která předpokládá, že při podmínkách pro zastavení exekuce pro bezvýslednost (marnost), budou pravděpodobně současně dány důvody zastavení exekuce i podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, avšak přesto z ničí iniciativy do té doby k zastavení exekuce pro majetnost nedošlo, ač mohlo. Následně tak může oprávněný vyslovením nesouhlasu se zastavením exekuce a složením zálohy na náklady dalšího vedení exekuce zabránit tomu, aby po dobu prodloužení byla exekuce zastavena pro nemajetnost povinného. Oprávněný tak ovšem nemůže činit donekonečna, neboť počet možných prodloužení exekuce je omezen.

23. I po vypuštění slova "prodloužení" by proto bylo třeba zbylý text vyložit tak, že se vztahuje výlučně na exekuce, v nichž po dobu více než šesti let nebylo nic vymoženo. Svědčí o tom i systematické zařazení věty do odstavce uvozeného slovy "Je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky.".

24. Z hlediska posouzení procesních předpokladů řízení o návrhu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je nicméně podstatné, že soud je oprávněn navrhnout zrušení ustanovení zákona, jehož použití v dané věci je bezprostřední a nevyhnutelné, ve znění před navrhovanou derogací, nikoli v hypotetickém znění, pokud by k derogaci Ústavní soud přistoupil. Jestliže Ústavní soud v bodě 18 dospěl k jednoznačnému závěru, že celá věta ustanovení § 55 odst. 11 exekučního řádu, navržená k derogaci in eventum, nemůže být v řízení před navrhovatelem aplikována, pak tento závěr nutně dopadá i na její část ve slově "prodloužení". Navrhovatel se zde poté, co se neprosadil jeho pokus o rozšiřující výklad k zrušení navržené právní úpravy, ve skutečnosti, v zájmu nastolení rovného postavení mezi různými oprávněnými de lege ferenda, domáhá derogace, která by měla rozšířit rozsah aplikace napadeného ustanovení, které zatím aplikovat nemůže, nikoli jej omezit. Takový zásah do právní úpravy však Ústavnímu soudu nepřísluší, jak v podobné procesní situaci konstatoval v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 14/19 ze dne 10. prosince 2019 (viz zejm. body 13 a 14). Pokud by Ústavní soud na takový návrh přistoupil, přestal by být příslovečným negativním zákonodárcem a stal by se zákonodárcem pozitivním (viz RYCHETSKÝ, P.; LANGÁŠEK, T.; HERC, T.; MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 860).

25. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů návrh odmítl jako podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 9. července 2025


Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu