III.ÚS 1870/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., zastoupeného Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem, sídlem Dobrovského 1303/13, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024 sp. zn. 61 To 343/2024 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. 1 KZV 125/2023, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. V této věci je zásadní otázka, zda orgány činné v trestním řízení správně posoudily žádost stěžovatele o zrušení zajištění specifikovaného vozidla, motocyklů a nemovitostí v trestním řízení (dále jen "zajištěné věci").

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") zahájila usnesením ze dne 28. 6. 2023 č. j. NCOZ-3159-372/TČ-2023-412303-F-C trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Stíhaného zločinu se měl ve stručnosti dopustit tím, že v období od 1. 7. 2016 do 31. 8. 2022 jako osoba samostatně výdělečně činná po dohodě nejméně s jednou osobou řádně nevedl účetnictví a nechal do něj zaúčtovat faktury za fiktivní plnění. Ty pak uvedl i v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty a do kontrolních hlášení. Na základě takto podaných přiznání k dani měl neoprávněně uplatnit nadměrný odpočet za uvedené období. V rámci zakrytí této činnosti při probíhající daňové kontrole správcem daně měl spolupracovat s uvedenou osobou na přípravě dodatečného vzájemného smluvního ujednání o spolupráci a dalších účetních dokladů. Tímto jednáním měl českému státu způsobit škodu v celkové výši 5 905 693,44 Kč.

3. Policejní orgán třemi usneseními vydanými dne 27. 6. 2023 zajistil zajištěné věci jako náhradní hodnotu za výnosy z trestné činnosti, neboť se nepodařilo zajistit výnosy trestné činnosti v podobě finančních prostředků.

4. Stěžovatel podal dne 16. 4. 2024 žádost o zrušení zajištění předmětných věcí. Městské státní zastupitelství v Praze napadeným usnesením ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. 1 Kzv 125/2023 jeho žádost podle § 79f odst. 2, odst. 3 trestního řádu zamítlo. Stížnost proti jeho usnesení zamítl Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 16. 5. 2024 sp. zn. 61 To 343/2024 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou.


II.
Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel podává proti napadeným usnesením ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

6. Stěžovatel nesouhlasí s odhadem hodnoty předmětných věcí, jak ji učinil policejní orgán. Odkazuje na odůvodnění městského soudu, podle něhož kupní cena zajištěných nemovitostí činila v roce 2020 částku 9 350 000 Kč a jejich pořízení bylo financováno prostřednictvím bankovního úvěru. Součet policejním orgánem stanovených hodnot se pak téměř kryje s výší škody, kterou měl stěžovatel státu způsobit. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedený postup jeví známky účelovosti a je veden snahou jej zbavit dispozice s předmětnými věcmi na neomezeně dlouho. Stěžovatel připomíná, že údajný nedoplatek na dani z přidané hodnoty v mezidobí správci daně zaplatil a tuto skutečnost orgánům činným v trestním řízení doložil. To však státní zastupitelství považuje za bezpředmětné.

7. Orgány činné v trestním řízení by měly průběžně ověřovat přiměřenost zajištění v průběhu času. Policejní orgán si však řádně nezjistil ani vstupní hodnotu zajištěných nemovitostí. Mohl například požádat banku, která poskytla úvěr na jejich koupi, o sdělení, na jakou částku znalec ocenil hodnotu nemovitostí při poskytování úvěru, nebo si nechat vypracovat vlastní znalecký posudek. Ve spisu je navíc údajně od května 2024 založen znalecký posudek, který stanovuje hodnotu nemovitostí na částku 19 715 590 Kč. Podle názoru stěžovatele je zjevné, že hodnota nemovitostí převyšuje výši případné škody. Stěžovatel připomíná, že zajištěné motocykly a vozidlo mají ve srovnání s nemovitostmi marginální hodnotu a jejich zajištění jistě představuje náklady pro stát. V jejich zajištění tak stěžovatel vidí především snahu znepříjemnit mu život.

8. Stěžovatel odmítá odůvodnění zajištění i s odkazem na možnost existence nedoplatku i na dani z příjmů, který orgány činné v trestním řízení připouštějí s tím, že závěr bude jasný po prověrce účetnictví stěžovatele. Ta však dosud probíhá. Pokud takové přesvědčení policejní orgán měl, nic mu nebránilo, aby jej zahrnul do usnesení o zahájení trestního stíhání. Nic takového však neučinil.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným usnesením státního zastupitelství a městského soudu je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].

11. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. To prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je tak nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení tzv. podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2597/16 aj.).

12. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275)]. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze proto přisvědčit tomu, že zajištění má stěžovatele zbavit dispozice s předmětnými věcmi na neomezeně dlouho.

13. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04].

14. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud ve své rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladeny z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku za neústavní zásah do vlastnických práv dotčeného subjektu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03, ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 903/21).

15. V posuzovaném případě státní zastupitelství i městský soud vyšly z toho, že probíhá vyšetřování většího počtu fyzických a právnických osob, které se po dobu přesahující šest let měly zapojovat do krácení daně ve vzájemné spolupráci. Celková způsobená škoda v rámci celého trestního řízení podle odhadů násobně přesahuje škodu velkého rozsahu. V době jejich rozhodnutí doba trestní stíhání stěžovatele neprobíhalo ještě ani celý rok a rok netrvalo ani zajištění předmětných věcí. Z dosud zjištěných skutečností vyplývá, že v případě stěžovatele se může jednat o velmi závažnou trestnou činnost, kdy okolnosti jejího spáchání jsou komplikované a objevila se i snaha zakrýt protiprávní jednání. Zásah do práv stěžovatele v podobě zajištění předmětných věcí státní zástupce vyhodnotil jako přiměřený veřejnému zájmu na odhalení trestné činnosti a odčerpání ekonomického prospěchu v celém rozsahu.

16. Stejně jako státní zastupitelství i městský soud kvitoval snahu stěžovatele nejméně z podstatné části dlužnou daň správci daně uhradit. Tento fakt však nelze vnímat izolovaně, ale v souvislostech, neboť stěžovatel k němu přistoupil nikoli včas a řádně v rámci daňového řízení, ale až pod tíhou trestního stíhání. Soud doplnil, že pokud fiktivními fakturami měly být zvyšovány náklady na vstupu, velmi pravděpodobně v této souvislosti docházelo i ke snížení základu daně z příjmů fyzických osob v řádově obdobné výši. Ztotožnil se tak i s úvahou státního zastupitelství, že konkrétní odhad bude možné stanovit až po dokončení prověrky účetnictví stěžovatele.

17. Ústavní soud k tomu dodává, že na počátku trestního řízení je potřeba získané poznatky vyhodnotit rychle. Zajišťovací instituty mají preventivní povahu. S tím přirozeně souvisí fakt, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Za tím účelem postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, odůvodněný konkrétními skutečnostmi (srov. k tomu též Šámal, Pavel a kol. Trestní řád I: komentář: § 1-156. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 477). Na okraj lze připomenout, že zákon výslovně počítá s tím, že k zajištění věci v rámci trestního řízení může teoreticky dojít i před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby [srov. k tomu § 158 odst. 3 písm. h) trestního řádu].

18. Výše uvedené vysvětluje i závěr, že policejní orgán nepochybil, když se podrobněji nevěnoval zjišťování hodnoty zajišťovaných nemovitostí a jejímu vývoji v čase. Městský soud k tomu uvedl, že policejní orgán k odhadu hodnoty nemovitostí použil poslední tržní cenu, od které odečetl výši úvěru zajištěného zástavním právem banky. Takový postup odpovídá okolnostem případu a fázi trestního řízení.

19. Ústavní soud shledal, že doposud zjištěný skutkový stav opravňuje uzavřít, že zajištěné věci jsou zajištěny oprávněně a v souladu se zákonnými požadavky. Napadená usnesení jsou dostatečně a logicky odůvodněna, neobsahují prvky svévole. Skutkový stav bude dále předmětem dokazování, neboť trestní řízení se stále nachází v přípravném řízení. Omezení dispozičního práva stěžovatele se zajištěnými věcmi je tedy dočasným přiměřeným zásahem, který odpovídá ústavněprávním požadavkům. Ve vztahu k zajištěným nemovitým věcem navíc platí, že stěžovatel sice s nemovitými věcmi nemůže majetkově disponovat, nicméně v jiném jejich užívání omezen není. Nutnost zajištění věcí se v průběhu trestního řízení může proměňovat až do té míry, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu a délku zajištění již takové omezení práv účastníka trestního řízení nebude akceptovatelné.

20. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2024


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu