ŘEHÁK proti České republice

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí ze dne 18. května 2004 ve věci č. 67208/01 – Řehák proti České republice

Senát druhé sekce Soudu většinou hlasů prohlásil stížnost za nepřijatelnou pro zneužití práva podat stížnost, a to kvůli stěžovatelovým nevybíravým útokům na soudce a pracovníky Soudu.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatel je českým občanem, který byl za komunistického režimu disiden­tem. V roce 1980 byl zatčen a obviněn z příživnictví, odsouzení unikl díky amnestii.

V roce 1991 zažaloval Okresní ředitelství policie v Olomouci o náhradu škody. Toto řízení podle všeho ještě v roce 2004 probíhalo, věc byla zkoumána na více instancích, rozhodnutí opakovaně rušena a vracena k dal­šímu řízení.

V březnu roku 2003 požadoval stěžovatel po Soudu zaslání odůvodněného rozhodnutí o jeho stížnosti č. 55376/00, která byla výborem tří soudců pro­hlášena za nepřijatelnou v květnu 2002. Obviňoval přitom pracovníky české části kanceláře Soudu z ignorantství a zpochybňoval fungo­vání Soudu.

V březnu 2004 obvinil české pracovníky kanceláře Soudu a „jejich rumunské a bulharské komplice a jiné levičáky“ ze zametání stížností pod koberec s cílem zbavit demokraticky orientované občany definitivně jejich lidských práv. V reakci na odpověď tajemnice sekce uvedl, že Soudu slouží spolu­tvůrci zločinného komunistického režimu, kteří lezli po zádech těch, kdo tímto režimem trpěli, že je Soud přesycen agenty StB a KGB, zkrátka, že Soud posvětil zločiny komunistického režimu a komunistických soudů.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Stěžovatel zřejmě původně poukazoval na nepřiměřenou délku řízení o náhradu škody.

Soud uvedl, že stěžovatel poslal řadu dopisů, v nichž vůči některým soudcům a pracovníkům kanceláře Soudu vznášel vážná lživá a nepodložená obvinění s tím, že čeští pracovníci kanceláře mají údajně páchat těžké poli­tické zločiny. Stěžovatel sledoval co možná největší šíření svých obvinění a urážek, čímž prokázal svoje odhodlání poškodit pověst samotné instituce Soudu, jeho soudců a pracovníků.

Soud připomenul, že v zásadě lze odmítnout stížnost pro zneužití práva stížnosti jen tehdy, pokud se zakládá na vědomě nepravdivých skuteč­nostech, přestože třeba používá hanlivý jazyk. Nicméně v tomto případě je Soud toho názoru, že jsou stěžovatelova tvrzení již netolerovatelná, přesahují meze běžné kritiky a dosahují pohrdání soudem. Takové chování stěžovatele je pak v rozporu s účelem práva individuální stížnosti a předsta­vuje zneužití tohoto práva.

Většina ze soudců senátu tudíž jeho stížnost odmítla pro zneužití práva podat stížnost ve smyslu čl. 35 odst. 3 Úmluvy.