DUPATE proti Lotyšsku

 

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (5. sekce)

Číslo stížnosti: 18068/11

Datum: 19. 11. 2020

Složení senátu: S. O’Leary, předseda senátu (Irsko), M. Mits (Lotyšsko), L. Hüseynov (Ázerbájdžán), L. Chanturia (Gruzie), I. Jelić (Černá Hora), A. Bĺrdsen (Norsko), M. Guyomar (Francie).

 

[§ 1.–4. Průběh řízení před ESLP]

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatelka je právnička. V době vydání napadeného článku byl její partner J. N. předsedou politické strany, která nebyla zastoupena v Parlamentu. Od 1995 do 2001 byl ředitelem státem vlastněné akciové společnosti. Zúčastnil se rovněž celonárodní reklamní kampaně v týdeníku zaměřujícího se na celebrity, Privâtâ Dzîve, vydávaného nákladem 76 000 kusů se čtenářským portfoliem kolem 474 000 čtenářů.

6. V roce 2003 Privâtâ Dzîve vydala článek o rozvodu předchozího manželství J. N. Ten komentoval svůj nový vztah se stěžovatelkou a uvedl, že se brzy stanou rodiči. Článek obsahoval dvě fotografie stěžovatelky – jedna byla portrét a druhá ji zobrazovala, jak sedí na veřejně přístupném místě. V srpnu 2003 se narodilo první dítě stěžovatelky a J. N.

A. Napadený článek

7. Dne 30. 11. 2004 Privâtâ Dzîve uveřejnila článek o narození druhého dítěte stěžovatelky. Tajně pořízená fotografie stěžovatelky byla na titulní straně. Zobrazovala ji, jak opouští porodnici a nese nově narozené dítě v autosedačce. Jejího partnera J. N. bylo vidět, jak kráčí za ní. Fotografie měla popisek: „Po roce má [J. N.] další dítě.“

8. Na straně 4 v rubrice „Děti celebrit“ byl krátký článek s nadpisem „[J. N.] nestihl narození svého syna.“ Článek byl založen na telefonické konverzaci s J. N., který poskytl několik informací o narození svého syna, jako jeho váhu, výšku a čas narození. Článek byl doplněn devíti tajně pořízenými fotografiemi, včetně fotografie z titulní strany; všechny ukazovaly stěžovatelku a J. N., jak opouští porodnici. Kromě fotografie z titulní strany byla stěžovatelka na třech z nich – jak stojí před vchodem do porodnice, jak stojí společně s J. N. a jak spravuje stěrač čelního skla na autě. Další fotografie zobrazovaly buď J. N., nebo oba dva, jak opouští areál porodnice v jejich autech. Fotografie byly doplněny popisky uvádějící množství a druh osobních věcí, které měla stěžovatelka s sebou v porodnici, skutečnost, že stěžovatelka a její partner přijeli každý vlastním autem a že stěrač čelního skla byl rozbitý a pár se jej snažil spravit.

B. Občanskoprávní řízení

1. Řízení před soudem prvního stupně

9. Dne 10. 3. 2006 na základě čl. 89 a 96 Ústavy (ochrana základních práv a práva na soukromý život), § 1635 občanského zákoníku (právo na odškodnění) a čl. 8 Úmluvy podala stěžovatelka občanskoprávní návrh proti vydavateli, šéfredaktorovi a novináři, který článek napsal. Namítala, že tajným pořízením fotografií důležitého a intimního momentu jejího života – odjezd z porodnice s nově narozeným dítětem – a jejich uveřejněním v časopise bez jejího souhlasu a při nedostatku veřejného zájmu zasáhli odpůrci do jejího práva na soukromý život.

10. V rozsudku z 10. 1. 2007 Městský soud v Rize stěžovatelce vyhověl. Shledal, že je nesporné, že fotografie byly pořízeny tajně a byly publikovány bez svolení stěžovatelky. Kromě toho nebylo prokázáno, že by byla stěžovatelka veřejně známá osoba. Zatímco článek se primárně týkal J. N., nehovořil o něm jako o osobě, která vykonává aktivní politickou funkci. Tudíž zásah do stěžovatelčina práva na soukromý život nemohl být odůvodněn odkazem na právo společnosti být informována o aktivitách veřejně známé osoby. Shledav porušení práva stěžovatelky na rodinný život, nařídil soud šéfredaktorovi uveřejnit omluvu na straně 1, 4 a 5 časopisu a zaplatit odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 700 lotyšských latů (přibližně 1 000 EUR).

11. V reakci na to dne 30. 1. 2007 opětovně Privâtâ Dzîve otiskla článek se stejnými fotografiemi a popisky společně s poznámkou šéfredaktora vyjadřující nesouhlas s rozsudkem.

2. Odvolací řízení

12. V rozsudku ze dne 11. 12. 2007 změnil Krajský soud v Rize rozsudek soudu prvního stupně a zamítl návrh stěžovatelky.

13. Dne 10. 9. 2008 senát Nejvyššího soudu zrušil rozsudek odvolacího soudu. Poukázal na to, že se stěžovatelka opřela o rozsudek Soudu z roku 2004 ve věci Von Hannover proti Německu a odvolací soud se nezabýval důvody, proč tento rozsudek není pro projednávaný případ relevantní.

14. Dne 11. 12. 2008 Krajský soud v Rize vydal nový rozsudek opětovně zamítající návrh stěžovatelky. Shledal, že fotografie zobrazující stěžovatelku, jak odjíždí z porodnice a drží své právě narozené dítě, byly pořízeny tajně. Avšak s ohledem na Deklaraci o masmédiích a lidských právech [rezoluce 428 (1970) parlamentního shromáždění Rady Evropy] poznamenal, že absolutní soukromí neexistuje a člověk se musí smířit s tím, že zásah do rodinného života může proběhnout kdykoli a kdekoli. Posouzení závažnosti zásahu musí učinit vnitrostátní soudy.

15. Krajský soud v Rize pak podotkl, že zásah musí být posouzen ve světle role člověka ve společnosti a postoje k publicitě. Otec dítěte, J. N., je veřejně známou osobou – byl znám jako bývalý předseda státem vlastněné společnosti, současný předseda politické strany a jako tvář reklamy Privâtâ Dzîve. V srpnu 2003 Privâtâ Dzîve uveřejnila článek o rozvodu J. N. a o skutečnosti, že J. N. a stěžovatelka čekají dítě. Napadený článek byl pokračováním původního článku a informoval čtenáře, že se narodilo dítě, o kterém se zmiňoval článek z roku 2003 (srov. § 65 níže). Tato informace byla doplněna devíti fotografiemi, které tvořily důležitou součást článku. Byly pořízeny, aby ilustrovaly specifickou událost, a nebyly spojeny se sledováním každodenního života stěžovatelky a tajným fotografováním intimních chvil jejího soukromého života.

16. Navíc byl napadený článek napsán na základě informace poskytnuté J. N. Stěžovatelka neměla důvod se domnívat, že informace o narození jejího dítěte nebude šířena nebo že bude tlumočena bez toho, aby byla ona zmíněna jako matka dítěte. Jako partnerka veřejně známé osoby a matka jeho dítěte musí vzít stěžovatelka v úvahu, že může upoutávat pozornost médií a že články mohou obsahovat informace o členech její rodiny, jak se stalo v napadeném „fotopříběhu“. Článek z roku 2003 rovněž zobrazoval fotografie stěžovatelky, proti nimž neprotestovala. Stěžovatelka dala najevo svůj postoj k publicitě v navazujícím rozhovoru, publikovaném v jiném časopise v roce 2005, kde sdělila informace o svém soukromém životě, vztahu s J. N., postoji k manželství a jejích názorech jako aktivistky za genderovou rovnost. Zejména byla citována, že si je vědoma, že veřejnost se o ni zajímá kvůli tomu, že je partnerkou J. N.

17. S ohledem na odkaz stěžovatelky na rozsudek Soudu z roku 2004 ve věci Von Hannover proti Německu (cit. výše) Krajský soud v Rize poznamenal, že zaprvé fotografování osoby na veřejně přístupném místě, ač bez jeho či jejího souhlasu, nepředstavuje zásah do soukromého života. Navíc interpretace Úmluvy Soudem může být použita pouze tehdy, jestliže faktické okolnosti dvou případů jsou identické. Vyfotografování stěžovatelky se uskutečnilo pouze proto, aby reflektovalo jednu konkrétní událost – narození dítěte J. N. – a nebylo spojeno se sledováním jejího každodenního života; J. N. byl veřejně známá osoba, která informovala o narození svého dítěte; napadený článek zobrazoval soukromý život J. N. a stěžovatelka byla zobrazena pouze proto, že je jeho partnerka a mají spolu dítě. Tudíž nebylo právo stěžovatelky na soukromý život porušeno.

3. Kasační stížnost

18. Ve své kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že odvolací soud nesprávně použil judikaturu Soudu. Zejména měla být judikatura Soudu použita obecně a ne pouze na analogické faktické okolnosti. Odvolací soud neposoudil, zda zásah do jejího soukromého života sledoval legitimní cíl a zda byl nezbytný v demokratické společnosti, jak požaduje čl. 8 Úmluvy.

19. Dne 22. 9. 2010 senát Nejvyššího soudu zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Ztotožnil se se závěry a odůvodněním odvolacího soudu a nenalezl oporu pro tvrzení stěžovatelky o systematických nedostatcích v aplikaci judikatury Soudu. V rozporu s tvrzením stěžovatelky použil odvolací soud principy zavedené v rozsudku Soudu z roku 2004 ve věci Von Hannover proti Německu (cit. výše).

20. Nejvyšší soud uvážil, že závěr, že pořízení fotografií na veřejném prostranství bez souhlasu osoby nepředstavuje zásah do práva na soukromý život, je v souladu s rozsudkem Soudu ve věci Peck proti Spojenému království. Odvolací soud rovněž správně shledal, že fotografie nezobrazovaly stěžovatelku ponižujícím způsobem, byly pořízeny, aby ukázaly konkrétní události, a nebyly výsledkem sledování jejího každodenního života nebo tajného fotografování intimních chvil jejího života. Jelikož J. N. informoval veřejnost o těhotenství, narození dítěte a opuštění porodnice se stalo veřejnou událostí.

21. Senát Nejvyššího soudu nesouhlasil se stěžovatelkou, že odvolací soud pochybil v tom, že neposoudil, zda článek zobrazující její soukromý život přispěl k veřejné debatě. Zaprvé je J. N. veřejně známou osobou. Zadruhé některé aspekty jejího soukromého života byly již odhaleny v roce 2003 v článku Privâtâ Dzîve, v němž byl zmíněn rozvod J. N. a její těhotenství. Zatřetí článek z roku 2003 rozproudil debatu o soukromém životě J. N. a rodinných hodnotách, jelikož v té době byl stále ženatý s jinou ženou. Napadené fotografie ukazovaly, že očekávaná událost uvedená v článku z roku 2003 – narození dítěte – již nastala (srov. § 65 níže).

22. Senát Nejvyššího soudu rovněž zamítl argument stěžovatelky, že to, že nenapadla článek z roku 2003, neučinilo budoucí publikaci jejích fotografií legální. Poněvadž stěžovatelka nic proti článku z roku 2003 nenamítala, mohli novináři dospět k závěru, že rovněž nemá námitky proti publikaci informace a fotografií o narození jejího dítěte. Stěžovatelka musí vzít v úvahu, že články o veřejně známých osobách mohou obsahovat informace o jejich rodinných příslušnících. „Fotopříběh“ zobrazoval událost v soukromém životě J. N. a rovněž zobrazoval stěžovatelku, když neexistovaly výhrady proti předchozímu článku.

II. Relevantní právní předpisy

[§ 23.–26. Relevantní vnitrostátní právo a mezinárodní podklady]

K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy

A. Stanoviska stran

[§ 28.–33. Stanovisko vlády]

[§ 34.–39. Stanovisko stěžovatelky]

 

 

B. K přijatelnosti

[§ 40.–45. K přijatelnosti stížnosti]

 

C. Posouzení Soudem

1. Obecné principy

46. Soud vychází z předpokladu, že projednávaný případ vyžaduje posouzení spravedlivé rovnováhy, která musí být nastolena mezi právem stěžovatelky na ochranu jejího soukromého života podle čl. 8 Úmluvy a právem vydavatele, šéfredaktora a novináře na svobodu projevu garantovaného čl. 10 (viz např. Lillo-Stenberg a Sćther proti Norsku). Principy ve vztahu k pozitivním závazkům státu a kritéria na vyvažování ochrany soukromého života oproti svobodě slova byly stanoveny v rozsudku Soudu z roku 2004 ve věci Von Hannover proti Německu (cit. výše, § 57-60) a byly následně rozpracovány mj. ve věcech Von Hannover proti Německu (č. 2); Axel Springer AG proti Německu a Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii. Jak se v těchto případech ukázalo, hlavní kritéria posouzení jsou: přispění do debaty o veřejném zájmu; jak známá je dotčená osoba; předmět zprávy; předchozí chování dotčené osoby; obsah, forma a důsledky zveřejnění; a okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny.

47. Soud často zdůrazňuje, že svoboda slova představuje jeden ze základních kamenů demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek pro její rozvoj a pro seberealizaci každého člověka (viz mj. Von Hannover proti Německu, cit. výše, § 101). Zatímco svoboda slova zahrnuje zveřejnění fotografií, je to nicméně oblast, v níž ochrana práv a reputace dalších nabývá obzvlášť důležitost, jelikož fotografie mohou obsahovat velmi osobní a často intimní informaci o jednotlivci a jeho nebo její rodině (viz Lillo-Stenberg a Sćther proti Norsku, cit. výše, § 30, a Rothe proti Rakousku, § 47). Úkol sdělování informací nezbytně zahrnuje „povinnosti a závazky“, stejně jako limity, které si musí tisk na sebe spontánně klást. Jakmile se jedná o informaci, která dostává do hry osobní život jiné osoby, je povinností novináře vzít v úvahu, do té míry, do jaké to je možné, dopad informace a fotek, které mají být zveřejněny, předtím, než jsou šířeny. Určité události týkající se soukromého a rodinného života jsou zvláště bedlivě chráněny podle čl. 8, a tudíž zasluhují zvláštní prozíravost a opatrnost, když se o nich píše (viz Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 89 a 140).

48. V případech, v nichž musel Soud nalézt rovnováhu mezi ochranou soukromého života proti svobodě projevu, vždy zdůraznil přínos fotek nebo článků v novinách do debaty obecného zájmu. Ve svém rozsudku z roku 2004 ve věci Von Hannover proti Německu Soud načrtnul rozdíl mezi uvedenými fakty – dokonce kontroverzními – která mohla přispět k debatě v demokratické společnosti, a uvedením detailů o soukromém životě jednotlivce, který nevykonává veřejné funkce. Zatímco v předchozím případě vykonává tisk svou nepostradatelnou roli „hlídacího psa“ v demokracii tím, že sděluje informace a myšlenky v oblastech veřejného zájmu, nečiní tak v následně uvedeném případě. Jestliže situace nespadá do sféry politické nebo veřejné debaty a zveřejněné fotografie a doprovodné komentáře se vztahují výlučně k detailům soukromého života osoby s jediným záměrem, a to uspokojení zvědavosti konkrétních čtenářů, vyžaduje svoboda slova užší interpretaci (viz Von Hannover proti Německu, cit. výše, § 60–66, viz rovněž Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 100–103).

2. Stížnost

49. Otázkou v projednávaném případě je, zda vnitrostátní soudy zajistily spravedlivou rovnováhu mezi ochranou soukromého života stěžovatelky a právem odpůrčí strany na svobodu projevu. Při výkonu své dozorující funkce je úkolem Soudu přezkoumat ve světle případu jako celku, zda rozhodnutí, která vnitrostátní soudy přijaly v souladu se svou posuzovací volností, jsou ve shodě s požadavky stanovenými judikaturou Soudu. Soud tudíž zanalyzuje jeden po druhém prvky, které označil v tomto ohledu za relevantní (srov. § 46 výše) ve své judikatuře a v posouzení vnitrostátních soudů.

a) Přispění do debaty o veřejném zájmu

50. Soud opakuje, že při vyvažování zájmů podle čl. 8 a 10 Úmluvy je přínos fotografií a článků v tisku základním kritériem (viz Von Hannover proti Německu, cit. výše, § 109, s dalšími odkazy). Zatímco stěžovatelka argumentovala, že dotčený článek nijak nepřispěl do debaty o veřejném zájmu, vnitrostátní soudy a vláda trvaly na tom, že článek přispěl tím, že se dotýkal soukromého života a rodinných hodnot veřejně známé osoby – partnera stěžovatelky.

51. Soud již dříve judikoval, že ačkoli zveřejnění novinek o soukromém životě veřejně známých osob je obecně pro pobavení, přispívá k různorodosti informací dostupných veřejnosti a nepochybně těží z ochrany čl. 10 Úmluvy. Nicméně taková ochrana může ustoupit požadavkům čl. 8, kdy daná informace je soukromé a intimní povahy a na jejím šíření není veřejný zájem. Články zaměřené čistě na uspokojení zvědavosti části čtenářstva, týkající se podrobností něčího soukromého života, nakolik může být ta osoba známa, nelze považovat za přispívající jakékoli debatě ve veřejném společenském zájmu [srov. Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 89 a 100, viz rovněž Standard Verlags GmbH proti Rakousku (č. 2), § 52]. Navíc Soud opakovaně upozorňuje, že ačkoli je narození dítěte událostí intimní povahy, rovněž spadá do veřejné sféry, jelikož je v principu spojené s veřejným prohlášením (doklad o občanském stavu) a založením právního vztahu rodič-dítě. (…)

52. Napadaný článek se týkal ve své podstatě soukromé a intimní záležitosti v životě stěžovatelky a J. N. – narození druhého dítěte a jejich návrat domů z porodnice. Ani napadený článek, ani další materiál ve spise neukazuje, že by informace o soukromém životě stěžovatelky a jejího partnera byly záležitostí všeobecného významu (srov. Éditions Plon proti Francii, § 53, týkající se zdraví bývalého prezidenta v době výkonu funkce; Karhuvaara a Iltalehti proti Finsku, § 45, týkající se obvinění manželky politika; Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 105–116, týkající se existence dědice narozeného mimo manželství v dědičné monarchii). Zatímco J. N. zastával post v politické straně, v době vydání článku nezasedala tato strana v Parlamentu a J. N. nevykonával žádné oficiální funkce. Navíc v době vydání článku v listopadu 2004 již uběhl určitý čas od událostí, o nichž tisk referoval v roce 2003, jako rozvod manželství J. N. a skutečnost, že měl první dítě se stěžovatelkou (viz § 6 výše). Nebylo tudíž řádně prokázáno, že by soukromý život J. N. jako takový náležel mezi témata, která veřejnost v listopadu 2004 ovlivňovala (srov. Tammer proti Estonsku, § 68).

53. Zároveň má Soud za to, že pokud se článek týkal narození druhého dítěte J. N., dotkl se záležitosti, která měla veřejnou stránku. Soud však poznamenává, že přínos, který takový článek má na záležitosti obecného významu, je menší ve srovnání s články, které podporují politickou nebo jinou veřejnou debatu, například týkající se politiků při výkonu své funkce, vůči nimž tisk vykonává funkci „hlídacího psa“ (srov. Von Hannover proti Německu, cit. výše, § 63-65).

b) Jak známá je osobnost, o níž se jedná

54. Soud dříve uvedl, že je primárně na vnitrostátních soudech, aby posoudily, nakolik je osobnost známa, zejména v případech, kdy je on nebo ona známa na národní úrovni (viz Axel Springer AG proti Německu, cit. výše, § 98). Vnitrostátní soudy měly J. N. za známou osobnost. Takový status nebyl přisouzen stěžovatelce. Dále uvedly, že jako partnerka známé osobnosti a matka jeho dítěte musí vzít stěžovatelka v úvahu, že bude upoutávat pozornost médií a nemá důvod se domnívat, že informace o narození dítěte J. N. bude šířena, aniž by byla zmíněna jako matka dítěte (viz § 16 a 22 výše).

55. Soud již dříve přijal názor, že s ohledem na sdílené události míra, do jaké je stěžovatelka považována za známou osobnost ve vztahu ke konkrétní události, může být odvozena od veřejného statusu partnera (viz Sihler-Jauch a Jauch proti Německu, § 35). Obdobně měl Soud za to, že soukromá osoba může vstoupit ve známost svým jednáním a spojením se známou osobností (viz Flinkkilä a další proti Finsku, § 82–83). Avšak v těchto případech Soud rovněž posuzoval, zda uveřejněné informace se primárně týkaly veřejné osoby a nedotýkaly se podstaty soukromí soukromé osoby (viz Sihler-Jauch a Jauch proti Německu, § 38, a Flinkkilä a další proti Finsku, § 84–85, obojí cit. výše). A proto zatímco se může stát, že soukromá osoba podlehne snadno veřejnému odhalení, věnuje Soud patřičnou pozornost rozsahu zveřejněné informace.

56. V projednávaném případě učinilo narození dítěte stěžovatelky a J. N. stěžovatelku jako soukromou osobu náchylnou k určité publicitě s ohledem na sdílenou událost. Vnitrostátní soudy měly pravdu, pokud měly za to, že měla stěžovatelka předpokládat, že bude zmíněna jako matka dítěte a že články o narození jejího syna mohou obsahovat informace o její osobě (viz § 16 a 22 výše). Avšak ve světle typu a rozsahu uveřejněného materiálu a jeho zaměření na stěžovatelku, má Soud za to, že napadená publikace zašla za hranici jakékoli proslulosti, kterou mohla stěžovatelka odvodit z veřejného statusu jejího partnera nebo kterou si zaslouží konkrétní sdílená událost.

57. Vedle toho je Soud toho názoru, že vnitrostátní soudy měly být do jisté míry opatrné, když posuzovaly veřejný status osoby a proslulost v situacích, jako je tato, kdy partner veřejně známé osoby přitahuje pozornost médií pouze kvůli jeho soukromým nebo rodinným vztahům.

c) Co je předmětem zprávy

58. (...) Stížnost stěžovatelky směřovala na zveřejnění tajně pořízených fotografií, které ukazovaly, jak po porodu opouští porodnici, a na popisky fotografií.

59. Jak Soud dříve judikoval, povinnosti a závazky spojené s výkonem svobody slova jsou obzvláště důležité ve vztahu k šíření fotografií mezi širokou veřejnost, které odhalují osobní a intimní informace o jednotlivci (viz Egeland a Hanseid proti Norsku, § 59). Určité události v životě rodiny je nutné obzvlášť pečlivě chránit, a musí tak vést novináře k tomu, aby ukázali dobrý úsudek a obezřetnost, pokud o nich píší (viz Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 140, viz rovněž Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 46).

60. Soud již měl příležitost shledat, že narození dítěte je výjimečný a křehký moment v životě ženy, který zahrnuje otázky fyzické a morální integrity, informace týkající se zdraví a mimo jiné výběru místa zrození (viz Dubská a Krejzová proti České republice, § 163). Přivezení nově narozeného dítěte domů krátce po porodu představuje součást zážitku a uskutečňuje se v citlivé poporodní době. To musí podle názoru Soudu vzít každé posuzování, jak se o takových událostech psalo, v úvahu.

61. V tomto ohledu Soud shledává, že vnitrostátní soudy nečinily rozdíl mezi informací o narození dítěte, kterou byl otec dítěte ochoten zveřejnit, a publikací tajně pořízených fotografií zobrazujících stěžovatelku v soukromém momentu odjezdu z porodnice poté, co porodila (srov. MGN Limited proti Spojenému Království, § 147–151, kde soudy rozlišovaly mezi soukromou informací, která již byla zveřejněna a byla oprávněně předmětem veřejné debaty, na jedné straně, a publikací dodatečných soukromých informací a tajně pořízených fotografií na straně druhé, viz rovněž Rothe proti Rakousku, cit. výše, § 73). Soud zdůrazňuje, že i když článek přispívá k veřejné debatě, zveřejnění soukromých informací nesmí překročit volnost danou redakčnímu hodnocení a musí být odůvodněné (viz MGN Limited proti Spojenému království, cit. výše, § 147–151, srov. též Alkaya proti Turecku, § 34–36). Mimořádný ohled je třeba brát na zranitelné situace (viz Egeland a Hanseid proti Norsku, cit. výše, § 61).

62. Soud podotýká, že nic v odůvodnění vnitrostátních soudů nenasvědčuje tomu, že by zveřejnění fotografií stěžovatelky, zobrazující ji po porodu, bylo nezbytné k zajištění důvěryhodnosti příběhu o narození jejího dítěte nebo že by existovala závažná potřeba, aby byl tento dodatečný materiál veřejnosti zpřístupněn (srov. MGN Limited proti Spojenému království, § 151, a srov. Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 148, obojí cit. výše). Soud je rovněž toho názoru, že vnitrostátní soudy neposkytly dostatečné odůvodnění svých závěrů, že to, že J. N. informoval veřejnost o těhotenství stěžovatelky, učinilo odvoz nově narozeného dítěte domů veřejnou událostí. Zatímco novináři mohli skutečně mít odůvodněně za to, že mohou publikovat informaci o narození dítěte, narození dítěte a jeho odvoz domů nepřišly o svůj, svojí podstatou soukromý charakter jenom kvůli zveřejnění této skutečnosti.

d) Předchozí jednání dotčené osoby

63. Soud poznamenává, že vnitrostátní soudy použily proti stěžovatelce skutečnost, že nenapadla článek ze srpna 2003, který odhalil informaci o jejím prvním těhotenství, jelikož považovali napadený článek za pokračování příběhu. Nad to skutečnost, že stěžovatelka následně poskytla o rok později rozhovor, v němž přiznala, že se o ni společnost zajímá kvůli jejímu vztahu s veřejně známou osobou, byla vnímána jako přijetí publicity (viz § 16 výše).

64. Soud již shledal, že samotný fakt, že člověk spolupracuje s tiskem při předchozích příležitostech, nebo tvrzená či skutečná tolerance nebo smíření se, pokud jde o články dotýkající se soukromého života, nemohou sloužit jako argument zbavující člověka práva na soukromí (viz Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 130, a Lillo-Stenberg a Sćther proti Norsku, § 38, obojí cit. výše). A fortiori se nelze spoléhat na to, že když osoba nebyla aktivní a nenapadla méně obtěžující článek, ospravedlní to invazivnější články v budoucnosti (viz Egeland a Hanseid proti Norsku, cit. výše, § 61-62). Navíc, i když jedinci uveřejnili nějaké soukromé informace o nich samotných, způsob, jakým jsou vykresleny, musí být za okolností případu opodstatněný (viz Tammer proti Estonsku, cit. výše, § 66). Jedinec poskytující rozhovory nezbavuje stát jeho pozitivního závazku na ochranu soukromí tohoto jedince, poněvadž snaha využít média ke sdílení informací způsobem, který si osoba sama nevybrala, nemůže být v zásadě použita proti ní (srov. Peck proti Spojenému království, § 86, kdy se stěžovatel objevoval v médiích a stěžoval si na provinění vůči němu).

65. Soud podotýká, že článek z roku 2003 zmiňoval první těhotenství stěžovatelky a zobrazoval dvě její fotografie, ani jedna z nich nebyla pořízena tajně nebo ji nezobrazovala v soukromé situaci. Navíc to nebyly fotografie stěžovatelky s jejím dítětem, ale jí samotné (viz § 6 výše). Zejména s ohledem na různé úrovně narušení má Soud za to, že v napadených řízeních týkajících se tajně pořízených fotografií, které zobrazovaly velmi osobní moment v životě stěžovatelky s jejím druhým dítětem, nebylo možné se spoléhat na to, že stěžovatelka nenapadla onen článek. Soud si rovněž povšiml narativní a časové mezery mezi oběma články: napadený článek se zabýval narozením druhého dítěte stěžovatelky a nebylo možné na něj pohlížet tak, že referuje o tom, že nastala očekávaná událost, zmíněná v roce 2003 a týkající se prvního těhotenství stěžovatelky (srov. odůvodnění vnitrostátních soudů v § 15 a § 21 výše). Konečně následný rozhovor stěžovatelky v jiném časopise přibližně rok poté, co vyšel napadený článek, nemění povahu zásahu způsobeného zveřejněním tohoto článku, a nebylo možné se o to opřít za účelem ospravedlnění předchozího uveřejnění soukromé informace (srov. Peck proti Spojenému království, cit. výše, § 86). Rovněž to, že stěžovatelka přiznala, že se o ni veřejnost zajímá kvůli statusu jejího partnera jako veřejně známé osoby, není možné považovat za následný souhlas s publikací tajně pořízených fotografií.

66. Soud tudíž má za to, že nebylo možné se odvolávat na žádné části předchozího jednání stěžovatelky, na něž odkazovala vnitrostátní řízení, za účelem omezení ochrany jejího práva na soukromí.

e) Obsah, forma a důsledky článku

67. Napadený článek sestával z krátkého textu, který veřejnost informoval o narození dítěte stěžovatelky a J. N., a devíti tajně pořízených fotografií s popisky chvíle, kdy stěžovatelka a J. N. opouštěli porodnici s jejich nově narozeným dítětem. Fotografie stěžovatelky byla rovněž umístěna na titulní stranu časopisu. Soud shledal, že zatímco článek obsahoval několik faktických informací, důraz byl kladen na fotografie a jejich popisky, což vedlo vnitrostátní soudy k popisu článku jako fotopříběhu (viz § 16 a 22 výše).

68. Zatímco Soud souhlasí s tím, že napadené fotografie neukazují stěžovatelku ponižujícím způsobem, nelze tento fakt považovat za rozhodující ve světle soukromé povahy okamžiku, který zobrazují (viz § 60–62 výše). Nadto Soud poznamenává, že doprovodné popisky smysluplně nedoplňují hlavní zprávu o narození dítěte a nelze mít za to, že přispívají nějaké záležitosti veřejného zájmu.

69. S ohledem na důsledky článku Soud podotýká, že Privâtâ Dzîve byl časopis s celonárodním dosahem zaměřený na celebrity, který čte značná část populace. Kromě toho byl následně stejný článek opakovaně publikován jako celek v lednu 2007 a opět doplněn tajně pořízenými fotografiemi (viz § 11 výše). Možné následné použití fotografií je jedním z faktorů, které bere Soud v úvahu při posouzení míry obtěžování (viz Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 148, a Reklos a Davourlis proti Řecku, § 12).

f) Okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny

70. Je nepochybné, že fotografie stěžovatelky, jak opouští porodnici, byly pořízeny tajně bez jejího vědomí nebo souhlasu. Nicméně vnitrostátní soudy přisoudily velký význam skutečnosti, že byly pořízeny na veřejném prostranství – na ulici. Soudy rovněž dospěly k závěru, že tyto fotografie byly pořízeny proto, aby ilustrovaly konkrétní událost a „nebyly spojeny se sledováním každodenního života stěžovatelky a tajným pořizováním intimních chvil jejího soukromého života“ (viz § 15 a 20 výše).

71. Soud opakovaně zdůrazňuje, že čestnost způsobu použitého k získání informace a prezentace veřejnosti je zásadním kritériem, které je nutné vzít v potaz (viz Von Hannover proti Německu, § 68, a Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 132, obojí cit. výše). S ohledem na projednávaný případ Soud shledává, že stěžovatelka nebyla otevřena možnosti, že bude její fotografie pořízena v souvislosti s aktivitou, která by mohla být zaznamenána nebo oznámena veřejným způsobem. Vnitrostátní soudy nevzaly v potaz, že stěžovatelka musela přejít veřejné prostranství mezi vchodem do porodnice a jejím autem, aby mohla své dítě vzít domů. Tato svojí podstatou soukromá událost nebyla aktivitou, u které by měla stěžovatelka očekávat publicitu. Za takových okolností účinná ochrana obrazu osoby předpokládá získání souhlasu dotčené osoby ve chvíli pořízení snímku, a nikoli pouze pokud a když je zveřejněn. Jinak je základní atribut osobnosti ponechán v rukou třetí strany a dotčená osoba nemá žádnou kontrolu nad následným použitím snímku (viz Reklos a Davourlis proti Řecku, cit. výše, § 37 a 40).

72. S ohledem na závěry vnitrostátních soudů, že fotografie byly pořízeny, aby ilustrovaly konkrétní událost, a že nijak nesouvisely s pronásledováním každodenního života stěžovatelky, Soud podotýká, že v jeho judikatuře nic nenaznačuje, že by k porušení práva na soukromý život mohlo dojít pouze tehdy, je-li osoba systematicky pronásledována (například případy, kdy porušení vycházelo z jednoho incidentu viz Peck proti Spojenému království, cit. výše, Egeland a Hanseid proti Norsku, cit.výše, a Gurgenidze proti Gruzii)

73. Navíc závěr, že napadené fotografie nebyly pořízeny ve spojitosti s tajným fotografováním intimních chvil soukromého života stěžovatelky, byl zcela zjevně neslučitelný s fakty případu. Soud upozorňuje na podání stěžovatelky, která vláda nezpochybňovala, že po opuštění pozemků porodnice si všimla, že jsou tajně filmováni z auta se zatmavenými skly, které je sledovalo domů a pokračovalo v jejich pozorování, když byli na své zahradě. Soud shledává, že vnitrostátní soudy se nezabývaly skutečností, že taková zkušenost, zejména krátce po porodu, mohla působit pocity utrpení a bezmoci. Rovněž neposoudily, zda takové jednání bylo v souladu s povinnostmi a závazky spojenými s výkonem svobody slova, naplňujíce pozitivní závazek státu přijmout opatření zajišťující respekt k soukromému životu.

g) Shrnutí

74. Soud má za to, že zatímco vnitrostátní soudy se zabývaly vyvážením výkonu práva na soukromý život a svobody slova, neučinily tak v souladu s kritérii stanovenými judikaturou Soudu. A co je nejdůležitější, nevěnovaly dostatečnou pozornost omezenému přínosu článku v otázkách veřejného významu a delikátní povaze předmětné záležitosti ukázané na fotografiích. Nerozlišovaly mezi faktickými informacemi, které částečně spadaly do veřejné sféry, a publikací tajně pořízených fotografií zobrazující v zásadě soukromý moment života stěžovatelky. Posouzení předchozího jednání stěžovatelky bylo vadné a obtěžující způsob pořízení fotografií – což bylo účelem článku – nevzaly v potaz.

75. Za těchto okolností a nehledě na míru posuzovací volnosti, kterou vnitrostátní soudy požívají, když hledají rovnováhu mezi protichůdnými zájmy práva na soukromý život a svobodou slova, Soud dospívá k závěru, že stát selhal v plnění svých pozitivních závazků podle čl. 8 Úmluvy.

76. Došlo tudíž k porušení čl. 8 Úmluvy.

[§ 77.–83. K aplikaci čl. 41 Úmluvy]

 

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že:

1. stížnost je přijatelná;

2. čl. 8 Úmluvy byl porušen.

 

 

© Wolters Kluwer ČR, a. s.