S.N. A M.B.N. proti Švýcarsku

 

Typ rozhodnutí: rozsudek soudu (3. sekce)

Číslo stížnosti: 12937/20

Datum: 23. 11. 2021

Složení senátu: G. Ravarani (předseda senátu) (Lucembursko), D. Dedov (Rusko), M. Elósegui (Španělsko), D. Pavli (Albánie), A. Seibert-Fohr (Německo), P. Roosma (Estonsko) A. Zünd (Švýcarsko).

 

[§ 1. – 3. Průběh řízení před Soudem.]

 

I. Ke skutkovému stavu

4. První stěžovatelka byla vdaná za F. B., francouzského státního příslušníka. Manželé se po narození dcery potýkali s manželskými problémy, první stěžovatelka tvrdila, že byla vystavena násilí ze strany svého manžela. V roce 2013 se rodina přestěhovala do Thajska. První stěžovatelka tam vlastní vilu sestávající se ze dvou samostatných bytů.

5. Dne 1. 4. 2014 se manželé dohodli na rozchodu a dohodli se, že dítě by mělo prospěch ze střídavé péče, tři po sobě jdoucí dny s každým z jeho rodičů.

6. První stěžovatelka podala dne 11. 4. 2016, když byla se svojí dcerou na dovolené ve Švýcarsku, žádost o ochranné opatření ve věcech manželských k předsedovi okresního soudu v Est Vaudois. Dne 27. 5. 2016 rovněž zavolala na Orgán ochrany dítěte (dále jen „OOD“) Republiky kantonu Ženeva a oznámila podezření ze sexuálního zneužívání ze strany otce.

7. Z obavy z nuceného návratu v rámci řízení o únosu dítěte vzala první stěžovatelka svoji žádost o předběžné opatření ve věcech manželských zpět. S dcerou se vrátila do Thajska a manželé se dohodli na střídavé péči.

8. Dne 27. 12. 2017 podala první stěžovatelka žádost o rozvod k soudu pro nezletilé a pro věci rodinné provincie Koh Samui. V obavách z výsledku tohoto řízení odjela na konci dubna 2019 z Thajska do Švýcarska.

9. Dne 30. 5. 2018 podala první stěžovatelka návrh k civilnímu soudu v okrese La Côte, protože už byla rozvedena, aby jí tedy byla svěřena rodičovská odpovědnost a péče o dítě, aby byl její manžel povinen platit výživné v její prospěch a ve prospěch její dcery, stejně jako zrušení majetkových poměrů v manželství.

10. Návrhem o prozatímní a předběžné opaření ze dne 2. 6. 2018 požádala první stěžovatelka předsedu civilního soudu městské části La Côte, zejména aby nařídil jejímu manželovi přispívat na výživu její dcery a jí samotné.

11. Dopisem ústředního orgánu Thajska ze dne 11. 6. 2018 zaslal otec Federálnímu úřadu spravedlnosti (dále jen „FUS“) v Bernu žádost o navrácení své dcery.

12. Dne 25. 7. 2018 informoval FUS první stěžovatelku, že mu její manžel zaslal žádost o navrácení své dcery do Thajska a že si přeje účastnit se mediace s cílem nalézt společné řešení. Dne 30. 7. 2018 dala stěžovatelka najevo, že odmítá ve věci postupovat v rámci mediace.

13. Dne 23. 8. 2018 šla první stěžovatelka se svojí dcerou na policii kantonu Vaudoise podat trestní oznámení na údajné sexuální dotýkání se otce dítěte v Thajsku. Ve stejný den, s odvoláním na pohlavní zneužívání, jehož bylo dítě obětí ze strany otce, podala první stěžovatelka návrh na prozatímní a předběžné opatření, ve kterém navrhuje přerušení osobních kontaktů s otcem a také zákaz pobytu a styku s ní a s dítětem. Řízení bylo přerušeno až do výsledku řízení o navrácení.

 

II. Řízení před komorou kuratelů kantonálního soudu kantonu Vaud a rozsudek ze dne 31. 1. 2019

14. Téhož dne 23. 8. 2018 podal otec žádost o navrácení komoře kuratelů kantonálního soudu kantonu Vaud (dále jen „kantonální soud“) a také návrh na okamžité ochranné opatření ve smyslu článku 7 odst. 2 Haagské úmluvy ze dne 25. 10. 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva“) a článek 6 odst. 1 federálního zákona o mezinárodních únosech dětí a Haagských úmluv o ochraně dětí a dospělých (dále jen „LF-EEA“).

15. Usnesením o předběžném opatření ze dne 24. 8. 2018 pověřený soudce kantonálního soudu mimo jiné nařídil: jmenování kolizního opatrovníka, kterého přizval k vyslechnutí dítěte; předložení stručné zprávy o situaci dítěte a případné potřebě ochranných opatření po vyslechnutí dítěte Úřadem pro ochranu mládeže kantonu Vaud (dále jen „ÚOM“) podle článku 9 odst. 2 LF-EEA; stanovení neprodloužitelné lhůty do 7. 9. 2018 pro matku a kolizního opatrovníka dítěte k vyjádření se k podáním otce, jakož i na rozhodnutí stran o vhodnosti mediace; osobní přítomnost účastníků řízení, kolizního opatrovníka a zástupce ÚOM na soudním jednání plánovaném na 24. 9. 2018.

[§ 16. – 17. Další úkony soudu k získání potřebných dokumentů.]

18. Dne 6. 9. 2018 po pohovoru s matkou, sama, u ní doma (31. 8. 2018) i domácí návštěvě matky a dítěte, poté pohovor o samotě s dítětem (4. 8. 2018) poskytuje ÚOM hodnotící zprávu o situaci dítěte. Zdá se, že dítě se nechtělo vrátit do Thajska s poznámkou „necítila jsem se dobře“ a „byly to jen problémy“. Z této zprávy rovněž vyplývá, že když dítě mluvilo o svém otci, zdálo se mnohem vážnější a stáhlo se. Spontánně se také zmínila o tom, že ji její otec zneužíval. Závěry zprávy nicméně ukázaly, že vůči dítěti není v současném stavu nutné přijímat žádná ochranná opatření, ale že by dítě mělo využít psychologické vyšetření, pokud by trvale pobývalo ve Švýcarsku.

[§ 19. Výslech otce policií, který popřel jakýkoliv akt sexuální povahy, další úkony policie.]

20. Kolizní opatrovník dítěte ve svých rozhodnutích ze dne 18. 9. 2018 uvedl pět setkání s dítětem, během kterých proběhly dva telefonáty a návštěva jeho otce, a popsal, že i přes stereotypní řeč dítěte, které přebírá stížnosti matky, dítě svým chováním projevilo určitou náklonnost otci. Na závěr kolizní opatrovník zdůraznil, že je v zájmu dítěte pokračovat v udržování pravidelného, dokonce každodenního kontaktu s otcem, doporučil mediaci, avšak vysvětlil, že jako opatrovník zájmů dítěte je proti jeho návratu, vzhledem k nejistotám spojeným s trestním řízením – ke spisu, ke kterému neměl přístup – a rovnováhou a stabilitou, kterou dítě ve Švýcarsku našlo, ve srovnání s negativním popisem jeho zkušeností v Thajsku.

[§ 21. – 26. Další postup ve věci.]

27. Během jednání byla jako svědek vyslechnuta Dr. X., dětská psychiatrička. Mimo jiné uvedla následující:

„(…) Dítě jsem viděla na konci listopadu 2018 a začala jsem ho sledovat. Vidím ji asi jednou za dva týdny (…). Trochu jsem s ní mluvila o jejím životě v Thajsku. Říká o tom, že by si ji ráda vzala s sebou domů. Ve Švýcarsku se má docela dobře. Ve srovnání s kamarády má ve škole malé problémy. S matkou a priori nejsou žádné potíže. Často se zlobí a nechápe, proč to ,její otec udělal‘. Netlačím na ni ze strachu, aby si nevytvořila trauma. Jsou chvíle, kdy chce všechno zastavit. Hněv je tam často. Ani si neumí představit návrat do Thajska.

Měla jsem konzultace s dětskými oběťmi zneužívání. Jsem znepokojená myšlenkou případného návratu dítěte do Thajska, ve srovnání s tím, co jsem zjistila (…). Doma nikdy neprojevila touhu vidět svého otce. Pokud jde o osobní vztahy, myslím, že by tam mohl být dohled ÚOM. Jsem si vědoma problematiky postupu. Dle mě, kdyby tam nebyla matka, tak bych se hodně bála, že se k dítěti připojí otec, ať je kdekoliv. Tohle je dítě, které si nikdy nevymýšlí. Je velmi naštvaná a vážná, což je vyjádřeno v jejích kresbách (…).“

28. Sociální pracovnice ÚOM (Y.) svědčila mimo jiné o tom, že:

„Ve svém dopise A. jsem sdělila, že jsem zorganizovaly 8 video výměn, během kterých si dítě se svým otcem dobře popovídalo, ale pokaždé ho kritizovalo. Její otec se nehádal. Těchto 8 výměn trvalo 30 až 40 minut (…). Od nynějška do 2. 2. 2019 nevidím žádný problém s právem styku, pokud to bude za přítomnosti kolizního opatrovníka (…). Během video výměn jsem nikdy nezaznamenala žádný odpor [dítěte], na rozdíl od dětského psychiatra, který mi o tom řekl po telefonu. Dítě přicházelo ochotně uskutečnit tyto hovory. Při druhém hovoru, nechtěla přestat. Během výměny názorů [dítě] často žádala svého otce, aby přestal dělat problémy, že se nechce vrátit do Thajska a jednou mluvila o ,díře‘ v kalhotkách. Myslím, že její výroky byly spontánní.“

[§ 29. Rozsudek kantonálního soudu, kterým zamítl žádost otce o navrácení dítěte.]

 

III. Odvolání proti rozsudku kantonálního soudu ze dne 31. 1. 2019 a prvnímu rozsudku federálního soudu (24. 4. 2019)

[§ 30. – 31. Odvolání otce, kterému federální soud částečně vyhověl a vrátil zpět ke kantonálnímu soudu. Federální soud měl zejména za to, že kantonální soud měl určit, zda je matka schopna se o dítě v Thajsku postarat a zda to po ní lze požadovat, a případně přezkoumat možnost umístění u třetích osob.]

 

IV. Nový pokyn a nový rozsudek kantonálního soudu ze dne 28. 6. 2019

[§ 32. – 43. Postup kantonálního soudu ve věci samé. Soud obdržel dopis od Odboru pro mezinárodní záležitosti Úřadu nejvyššího státního zástupce Thajska ze dne 28. 5. 2019, kterým poskytl záruky bezpečnosti dítěte po jeho návratu. Soud dospěl k závěru, že finanční situace první stěžovatelky pro navrácení dítěte je dostatečná a stejně tak, že záruky thajského úřadu jsou spolehlivé. Soud dále hodnotil možnost první stěžovatelky získat víza, její vazby ve Švýcarsku a riziko trestního stíhání při navrácení do Thajska. Soud nařídil navrácení dítěte.]

 

V. Odvolání proti rozsudku kantonálního soudu ze dne 28. 6. 2019 a prvnímu rozsudku federálního soudu (4. 9. 2019)

[§ 44. – 45. Odvolání stěžovatelek, kterému soud přiznal odkladný účinek.]

46. ÚOM rozhodnutími ze dne 14. 8. 2019 s přihlédnutím k výpovědím nezletilé a probíhajícímu trestnímu vyšetřování proti otci uvedla, že by bylo vhodnější nevracet druhou stěžovatelku do Thajska „pokud by to znamenalo, že se ocitne sama v přítomnosti otce“, ale prohlásila se za nezpůsobilou rozhodnout o použití výjimek z navrácení dítěte ve smyslu článku 5 písm. b) a c) LF-EEA.

[§ 47. Návrh otce na další ochranná opatření.

48. Zamítnutí odvolání a stanovení lhůty k navrácení dítěte do Thajska.

49. 50. Hodnocení federálního soudu co do bezpečnosti stěžovatelek a nezralosti dítěte. To následně Soud opakuje ve svém posouzení.]

51. Federální soud byl toho názoru že kantonální soud ověřil úplným, aktuálním a konkrétním způsobem praktickou možnost návratu do Thajska, a tedy že po dítěti lze rozumně požadovat, aby se vrátilo do Thajska v doprovodu své matky. Pokud jde o stížnost, že kantonální soud plně nezkoumal efektivní možnosti návratu do Thajska a nařídil návrat dítěte na základě čistě abstraktních záruk, federální soud vzal v úvahu zejména to, že první stěžovatelka neprokázala, že by kantonální soud aplikoval článek 10 odst. 2 LF-EEA nesprávně. Federální soud připustil, že se nepočítalo s žádným konkrétním opatřením, připomněl, že z dopisu Odboru pro mezinárodní záležitosti Úřadu nejvyššího státního zástupce Thajska ze dne 28. 5. 2019 vyplynulo, že účinná opatření, která by v případě potřeby byla přijata, závisí na kontextu. Kritika týkající se bezpečnosti dítěte byla tudíž neopodstatněná. Stejně tak i kritika získání víz pro návrat do Thajska.

[§ 52. – 53. Další postup ÚOM k výkonu rozhodnutí o navrácení.]

 

VI. Žádost o výklad rozsudku federálního soud ze dne 4. 9. 2019

[§ 54. – 55. První stěžovatelka podala žádost o výklad rozsudku, kterou federální soud zamítl v rozsahu, v jakém byla přípustná.]

 

VII. Organizace výkonu rozhodnutí o navrácení

56. Dne 27. 11. 2019 informovala ÚOM advokáta otce, že podnikla kroky k zjištění možností doprovodu, za účelem zajištění, že právo styku v Thajsku zaručí bezpečnost a blaho dítěte. Tato služba zejména uvedla, že kontaktovala dvě sdružení a měla potíže s obdržením odpovědi. Poradila otci, aby kontaktoval thajské úřady pro ochranu nebo místní nevládní organizace.

57. Dne 20. 12. 2019 se advokát otce obrátil na FUS, neboť se jeho mandant snažil zjistit, které úřady v Thajsku kontaktovat. FUS požádala o podporu svůj thajský protějšek, který dne 2. 1. 2020 odpověděl, aby kontaktoval ministerstvo sociálního rozvoje a lidské bezpečnosti. FUS se však nikdy nepodařilo získat kontakt na kontaktní osobu na tomto ministerstvu.

58. Dne 3. 3. 2020 podaly stěžovatelky svoji stížnost k Soudu.

59. Dne 30. 7. 2020 informoval advokát otce FUS, že stále neobdržel zprávu o dalším uzavření/usnesení o kvalifikaci týkající se trestního řízení zahájeného proti němu. S ohledem na tuto neznámou se ÚOM snažila získat v Thajsku záruky pro asistovaný styk až do rozhodnutí thajského soudce. Nezdá se, že by do dnešního dne obdržela odpověď.

Příslušný právní rámec

[§ 60. Soud odkazuje na vnitrostátní a mezinárodní právo ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku.

§ 61. Zákon o spolkovém soudu.]

K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy

[§ 62. Stěžovatelky namítají pochybení v postupu švýcarských soudů, které dostatečně nezkoumaly existenci vážného nebezpečí při navrácení dítěte, pomalost jejich postupu a nedostatečnost záruk poskytnutých thajskou vládou a nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte. Dále citace článku 8 Úmluvy.]

A. K přijatelnosti

[§ 63. – 71. K přijatelnosti stížnosti.]

B. K meritu věci

1. Podání stran

a) Stěžovatelka

72. Stěžovatelky tvrdily, že návrat dítěte nařízený federálním soudem představuje zásah do jejich práv na respektování rodinného života chráněného článkem 8 odst. 1 Úmluvy. Kromě toho poznamenaly, že vláda nezpochybňuje, že uvedený příkaz takový zásah představuje.

73. Stěžovatelky uznaly, že zásah byl stanoven zákonem, konkrétně Haagskou úmluvou. Na druhou stranu tvrdí, že zásah nesledoval legitimní cíl ve smyslu článku 8 odst. 2 Úmluvy a ostatně z následujících důvodů byl nepřiměřený.

74. Stěžovatelky tvrdily, že od narození druhé stěžovatelky v roce 2012 byla její matka obětí násilí ze strany manžela. Poté, v roce 2016, první stěžovatelka kontaktovala OOD Republiky kanton Ženeva a oznámila podezření na pohlavní zneužívání dítěte otcem (viz bod 6 výše).

75. Krom jiného, stěžovatelky připomněly, že při pohovoru s ÚOM (viz zpráva ze dne 6. 9. 2018, bod 18 výše), dítě údajně vyjádřilo skutečnost, že si nepřeje vrátit se do Thajska s uvedením, že: ,,necítila jsem se dobře“, „byly to jen problémy“. Z této zprávy rovněž vyplývá, že když dítě mluvilo o svém otci, zdálo se mnohem vážnější a stáhlo se. Spontánně se také zmínila o tom, že ji její otec zneužíval.

76. Stěžovatelky také zopakovaly, že ve zprávách ze dne 18. 9. 2018 kolizní opatrovník dítěte dospěl k závěru, že žádost o navrácení by měla být zamítnuta, zejména s ohledem na nejistoty spojené s trestním řízením a z důvodu stability dítěte (viz bod 20 výše).

77. Stěžovatelky rovněž připomínají, že při jednání dne 25. 1. 2019 před kantonálním soudem, Dr. X., dětská psychiatrička uvedla, že si dítě neumí představit návrat do Thajska. Tato odbornice také napsala, že je „znepokojená myšlenkou případného návratu dítěte do Thajska, ve srovnání s tím, co [ona] zjistila“. Uvedla také, že dítě je „velmi naštvané a vážné, což je vyjádřeno v jeho kresbách“.

78. Stěžovatelky také uvádí, že dítě švýcarské státní příslušnosti narozené v lednu 2012, které od konce dubna 2018 žilo nepřetržitě ve Švýcarsku se svojí matkou, rovněž švýcarské státní příslušnosti, je v této zemi velmi dobře integrováno, zejména ve škole a mluví francouzsky. Dítě by se důrazně bránilo jakémukoliv návratu do Thajska, obvinilo otce ze sexuálních útoků proti němu, a mnoho zúčastněných se přimlouvalo proti jeho návratu, argumentujících jeho dobrou integrací ve Švýcarsku a vážnými riziky pro jeho sexuální integritu, jestliže by se mělo vrátit do Thajska.

79. Stěžovatelky rovněž tvrdí, že Švýcarsko porušilo článek 11 Haagské Úmluvy vzhledem k tomu, že navrácení nebylo dosud provedeno.

80. Na rozdíl od vnitrostátních orgánů se [stěžovatelky] domnívají, že navrácení by tak bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítěte narozeného v lednu 2012 a jeho názor proto nelze ignorovat. Tím spíš, že dítě je údajně pohlavně zneužíváno otcem.

81. Stěžovatelky dále zdůraznily, že návrat dítěte byl nařízen, aniž by švýcarské úřady obdržely od thajských úřadů jakékoliv konkrétní záruky ohledně bezpečnosti dítěte v Thajsku.

82. Stěžovatelky rovněž připomněly, že dne 20. 12. 2019 kontaktoval advokát otce FUS, protože se jeho mandant snažil zjistil, na které úřady se v Thajsku obrátit. Po tomto dotazu požádala FUS o podporu svůj thajský protějšek, který jej požádal, aby kontaktovala ministerstvo sociálního rozvoje a lidské bezpečnosti. Avšak vláda uznává, že FUS se nikdy nepodařilo získat kontakty na kontaktní osoby na tomto ministerstvu (viz bod 57 výše). Nakonec se potvrzuje, že ÚOM se nedávno pokusilo v Thajsku získat záruky pro asistovaný styk až do rozhodnutí thajského soudce, ale bez úspěchu.

83. S ohledem na výše uvedené dochází stěžovatelky k závěru, že příkaz k navrácení dítěte nerespektuje jeho nejlepší zájem, že jeho názor nebyl švýcarskými soudy dostatečně zohledněn, že rozhodovací proces ve vnitrostátním právu dostatečně nesplnil procesní požadavky dle článku 8, že tvrzení stěžovatelek o vážném nebezpečí ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy nebyly předmětem účinného zkoumání a že od thajské vlády nebyly získány žádné záruky, které by toto riziko odstranily.

84. Z těchto důvodu by došlo k porušení článku 8 Úmluvy.

b) Vláda

85. Vláda nejprve podotýká, že stěžovatelky nezpochybnily, že přemístění dítěte z Thajska do Švýcarska představuje protiprávní přemístění.

[§ 86. – 87. Argumentace vlády o oprávněném zájmu dítěte.]

88. Pokud jde o otázku, zda příkaz k navrácení dítěte do Thajska respektoval jeho nejlepší zájem, vláda nejprve zdůraznila, že v projednávané věci se uvažovalo pouze o navrácení dítěte s matkou s ohledem na probíhající trestní řízení proti otci. Matka navíc potvrdila, že svoji dceru do Thajska doprovodí, pokud bude nařízen její návrat.

89. Vláda rovněž chtěla poukázat na to, že příkaz k navrácení dítěte nezahrnoval opětovný návrat do města nebo regionu obvyklého před protiprávním přemístěním. Naopak, bylo jasně prokázáno, že stěžovatelky nemusejí bydlet v blízkosti bydliště otce a mohou se svobodně zdržovat na místě dle vlastní výběru na thajském území.

90. Vláda připustila, že je pravda, že dětská psychiatrička poznamenala, že byla „znepokojená myšlenkou případného návratu dítěte do Thajska, ve srovnání s tím, co [ona] zjistila“, (viz protokol z jednání s dr. X. ze dne 25. 1. 2019, bod 27 výše). To navíc naznačila sociální pracovnice ÚOM, dítě údajně řeklo, že se nechce vrátit do Thajska (srov. protokol z jednání s Y. ze dne 25. 1. 2019, bod 28 výše). Vláda se nicméně domnívá, že tyto poznámky mají silnou souvislost s pozorováním dítěte ohledně jeho otce. V tomto ohledu si vláda dovoluje upozornit, že ani dětská psychiatrička ani sociální pracovnice ÚOM se nevyjádřila k návratu dítěte s matkou do Thajska, ani k jejich místu bydliště v Thajsku a jeho případné vzdálenosti od bydliště otce.

91. Pokud jde o bezpečnost dítěte, vláda připomíná, že dopisem ze dne 28. 5. 2019 Odbor pro mezinárodní záležitosti Úřadu nejvyššího státního zástupce Thajska výslovně připomněl svoji povinnost zaručit bezpečnost nezletilé po jejím skutečném návratu. Mimo to vláda připomíná, že při organizování výkonu rozhodnutí o navrácení podnikla ÚOM kroky, aby zjistila, jaké možnosti doprovodu by mohly být realizovány s cílem zajistit, aby právo styku s dítětem v Thajsku zaručovalo bezpečnost a blaho dítěte (viz bod 56 výše).

92. Pokud jde o důsledky, které by pro první stěžovatelku měl návrat do Thajska, konkrétně finanční situaci, bezpečností hledisko, riziko trestního stíhání, její vztahy ve Švýcarsku a víza, vláda se domnívá, že byly detailně prozkoumány vnitrostátními soudy.

93. Vláda dále zdůrazňuje, že dítě již několik let žilo v Thajsku, kde mělo obvyklé bydliště před odjezdem do Švýcarska v roce 2018 a v jeho věku byla schopnost adaptace stále velká.

94. Pokud jde o otázku, zda byl názor dítěte vnitrostátními soudy dostatečně zohledněn, vláda připomíná, že v rámci řízení před kantonálním soudem bylo dítě několikrát vyslechnuto a pozorováno několika odborníky. Upozorňuje, že dítěti bylo 7 let, když mluvilo o svém návratu. V důsledku toho zjevně nemohlo pochopit, že řízení se netýkalo ani otázky péče o dítě, ani rodičovské odpovědnosti, ale bylo určeno pouze k obnovení situace před protiprávním přemístěním.

95. Vláda mimo jiné zastává názor, že rozhodovací proces ve vnitrostátním právu splnil procesní požadavky obsažené v článku 8 Úmluvy. Zejména se domnívá, že tvrzení stěžovatelek o existenci „vážného nebezpečí“ ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy, byla účinně přezkoumána.

96. Pokud jde o otázku, zda záruky získané od thajské vlády byly dostatečné k odvrácení rizika pro dítě, vláda poznamenává, že otázku záruk nelze oddělit od otázky zkoumání tvrzení stěžovatelek. Vláda se domnívá, že stěžovatelky se zaměřují na riziko spojené s otcem dítěte a implicitně návratem do blízkosti jeho bydliště. Stěžovatelky však v žádném případě nejsou povinny bydlet v blízkosti bydliště otce a mohou se svobodně zdržovat na místě dle vlastního výběru na thajském území.

2. Posouzení Soudem

a) Obecné zásady

97. Soud zopakoval obecné zásady, kterými by se měl řídit při zkoumání zásahu do práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy ve věci mezinárodních únosů dětí ve věcech Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku (§131–140) a X proti Lotyšsku (§92–108). Soud na ně odkazuje.

98. Soud zejména připomíná, že v této oblasti je třeba povinnosti, které článek 8 ukládá členskému státu, vykládat ve světle požadavků stanovených Haagskou úmluvou a požadavky Úmluvy o právech dítěte ze dne 20. 11. 1989 (viz mimo jiné Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, cit. výše, § 132).

99. Rozhodující je, zda byla dosažena spravedlivá rovnováha, která musí existovat mezi dotčenými konkurenčními zájmy – zájmy dítěte, zájmy obou rodičů a zájmy veřejného pořádku – v mezích prostoru pro uvážení, které mají státy v dané věci, s přihlédnutím k tomu, že prvořadým hlediskem musí být nejlepší zájem dítěte, cíle prevence a okamžitého navrácení odpovídají specifickému pojetí „nejlepšího zájmu dítěte“ (X proti Lotyšsku, cit. výše, § 95).

100. V rámci tohoto přezkumu Soud opakuje, že nemá v úmyslu svým uvážením nahrazovat posouzení vnitrostátních soudů. Musí však zajistit, aby rozhodovací proces, který vedl vnitrostátní soudy k přijetí napadeného opatření, byl spravedlivý a umožnil dotčeným osobám plně uplatnit svá práva, a to s ohledem na nejlepší zájem dítěte (viz mimo jiné Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, cit. výše, § 139 a X proti Lotyšsku, § 102). Aby bylo možné určit, zda rozhodovací proces respektoval tyto záruky, Soud zkoumá, zda vnitrostátní soudy provedly přiměřené posouzení konkrétních důsledků návratu pro dítě (B. proti Belgii, § 63).

b) Aplikace obecných zásad na projednávaný případ

101. Soud především konstatuje, že mezi stranami není sporu o tom, že návrat dítěte nařízený federálním soudem představuje zásah do práva stěžovatelek na respektování jejich rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy.

102. Ohledně oprávněnosti zásahu berou stěžovatelky na vědomí, že příkaz k navrácení dítěte byl upraven Haagskou úmluvou, která je inkorporována do švýcarského právní řádu. Soud dále uznává, že sledoval ochranu práv a svobod dítěte a jeho otce.

103. Jak bylo uvedeno výše, pokud jde o nezbytnost zásahu v demokratické společnosti, je na Soudu, aby se soustředil na rozhodovací proces a ověřil, jestli vnitrostátní orgány provedly vyvážené a rozumné hodnocení zájmů každého z nich, s neustálou péčí určit, jaké je nejlepší řešení pro unesené dítě (B. proti Belgii, cit. výše, § 69). Soud považuje za vhodné zkoumat projednávanou věc skrz následující prvky: Sledování nejlepšího zájmu dítěte, zejména vyloučení jakéhokoliv „vážného nebezpečí“ (i.), zohlednění názoru dítěte (ii.), a integrace dítěte ve Švýcarsku (iii.).

i. Sledování nejlepšího zájmu dítěte, zejména vyloučení jakéhokoliv „vážného nebezpečí“

104. Ve světle výše uvedených obecných zásad má Soud za to, že hlavní otázka, která vyvstává, je, zda rozhodovací proces sledoval nejlepší zájem dítěte a hlavně vyloučil jakékoliv „vážné nebezpečí“ pro dítě ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy.

105. V tomto ohledu se Soud domnívá, že důsledky, které by mělo navrácení do Thajska pro druhou stěžovatelku, byly předmětem podrobného zkoumání švýcarskými soudy, a to jak s ohledem na bezpečnost dítěte, tak na finanční situaci matky. Soud zejména podotýká, že v žádném okamžiku vnitrostátního řízení nezvažovaly příslušné úřady návrat dítěte samotného a že matka vždy tvrdila, že v případě návratu svoji dceru doprovodí (viz a contrario, Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, cit. výše, § 144). Kantonální soud ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2019 shledal, že první stěžovatelka nenavázala ve Švýcarsku tak pevné vazby, že by se od ní nedalo rozumně očekávat, že se vrátí do Thajska. Švýcarské soudy mimo jiné neurčily přesné místo pobytu stěžovatelek v Thajsku. Soudy rovněž zjistily, aniž by upadly do svévole, že finanční situace první stěžovatelky by jí umožnila postarat se o své dítě a že by se nemusela obávat trestního řízení ze strany thajských orgánů.

106. Soud také připomíná, že kantonální soud uspořádal tři jednání (dne 24. 9. 2018, 25. 1. 2019 a 28. 6. 2019), během nichž vyslechl strany, včetně dítěte, také různé odborníky, zejména o možném vážném nebezpečí pro dítě v případě návratu. Kromě toho je třeba připomenout, že kantonální soud jmenoval kolizního opatrovníka, aby prosazoval nejlepší zájmy dítěte a zastupoval jej mimo jiné před federálním soudem.

107. Soud uznává, že dětská psychiatrička dr. X. uvedla, že byla: „znepokojená myšlenkou případného návratu dítěte do Thajska, ve srovnání s tím, co [ona] zjistila“ (odst. 27 výše). Avšak připomíná, že rozsudek kantonálního soudu ze dne 31. 1. 2019, který byl vydaný po jednání, v jehož rámci byla tato vyjádření učiněna a žádost o navrácení otci byla zamítnuta na základě toho, že návrat dítěte by pravděpodobně představoval konkrétní a vážné nebezpečí pro jeho vývoj, byl následně rozsudkem federálního soudu ze dne 24. 4. 2019 zrušen. Ten proto vrátil případ k novému prošetření a rozhodnutí soudu nižší instance. Kantonální soud musel zejména určit, zda je matka schopna pečovat o dítě v Thajsku a zda to po ní lze požadovat (viz bod 31 výše). Po novém důkladném šetření možností návratu do Thajska, vydal kantonální soud nový rozsudek, ve kterém dospěl k závěru, že neexistuje žádná výjimka z navrácení dítěte podle článku 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy a nařídil jeho navrácení.

108. Soud navíc připomíná, že švýcarský ústřední orgán pro mezinárodní únosy dětí předal svému thajskému protějšku otázky vznesené otcem dítěte s ohledem na nové prošetření případu. Dne 28. 5. 2019 Odbor pro mezinárodní záležitosti Úřadu nejvyššího státního zástupce Thajska upřesnil, že v případě skutečného navrácení dítěte bude mít pravomoc a povinnost zajistit bezpečí dítěte nebo výkon jeho práv tím, že mu zaručí přístup ke státnímu zástupci, právnímu zástupci či právnímu poradenství. Rovněž objasnil, že první stěžovatelka může vykonávat svá rodičovská práva a že v případě návratu nebude trestně odsouzena, protože podle vnitrostátního práva se jedná o občanskoprávní, nikoliv trestní věc.

109. Pokud jde o skutečnost, že stěžovatelky považují tato tvrzení za příliš obecná a neurčitá, Soud se domnívá, že vzhledem k rané fázi řízení o navrácení dítěte v dané chvíli, se nedalo očekávat, že švýcarské orgány budou naléhat na thajské úřady, aby obdržely podrobnější informace o možnosti navrácení dítěte. Soud se dále domnívá, že informace obdržené od thajských úřadů obsahují určité prvky, zejména záruku, dle které matka nebude stíhána v trestním řízení, a tudíž se bude moci postarat o druhou stěžovatelku. Soud nemá žádný důvod pochybovat o pravdivosti těchto informací ani o dobré víře thajských úřadů.

110. Nakonec Soud uznává, že švýcarské úřady, jmenovitě ÚOM, podnikly přiměřené kroky k zaručení bezpečnosti dítěte v Thajsku za účelem provedení příkazu k navrácení, zvláště při rozhodování o výkonu práva na styk s dítětem otce (bod 56–59 výše).

111. Tyto prvky postačují k tomu, aby soud dospěl k závěru, že rozhodovací proces sledoval nejlepší zájem dítěte a zejména, že vyloučil veškeré „vážné nebezpečí“ pro dítě ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy.

ii. Zohlednění názoru dítěte

112. Pokud jde konkrétněji o otázku, zda byl názor dítěte dostatečně zohledněn, opakuje Soud, že vůle vyjádřená dítětem s dostatečnou rozlišovací schopností je klíčovým faktorem, který je třeba vzít v úvahu v jakémkoliv soudním nebo správním řízení, jež se ho týká (M. a M. proti Chorvatsku, § 171 a M. K. proti Řecku, § 91). Na druhou stranu zdůrazňuje, že v rámci aplikace Haagské úmluvy, ačkoliv je třeba vzít v úvahu hledisko dětí, nemusí jejich nesouhlas nutně znamenat překážku jejich navrácení (Raw a další proti Franci, § 94, srov. též Rouiller proti Švýcarsku, § 73).

113. V projednávané věci federální soud ve svém rozsudku ze dne 4. 9. 2019 dospěl k závěru, že článek 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy nebyl porušen, protože se nezdálo, že by dítě, v té době sedmileté, dosáhlo dostatečné zralosti, aby bylo schopno rozlišit mezi životem v Thajsku a životem s otcem nebo v jeho blízkosti. Dítě by v každém případě odmítlo jakoukoliv formu návratu bez rozdílu.

114. Soud rovněž bere na vědomí skutečnost, že dítě bylo během jednání před kantonálním soudem řádně vyslechnuto a zkoumáno několika odborníky. Dítě dále nebylo schopno pochopit, že řízení se netýkalo ani otázky péče o dítě, ani rodičovské odpovědnosti, ale bylo určeno pouze k obnovení situace před protiprávním přemístěním, jak připomněla vláda.

115. Soud připomíná, že je v zásadě na vnitrostátních soudech, aby posoudily jimi shromážděné důkazy (viz, mimo jiné, Vidal proti Belgii, § 3), a domnívá se, že ze závěrů federálního soudu a z vyjádření vlády nevyplývá nic svévolného nebo neuváženého (viz v tomto smyslu Gajtani proti Švýcarsku, § 112-114 pro 5leté dítě a X proti Lotyšsku, § 22 a 112, pro dítě kolem 4 let).

iii. Integrace dítěte ve Švýcarsku

116. Před soudem stěžovatelky tvrdily, že druhá stěžovatelka žijící nepřetržitě ve Švýcarsku od dubna 2018, je nyní integrována do této země, mluví francouzsky a navštěvuje tu školu. Návrat do Thajska by proto nebyl v jejím zájmu. Soud připomíná, že takové zjištění rovněž vyplývá ze zpráv kolizního opatrovníka dítěte, podaných u federálního soudu dne 16. 8. 2019.

117. Soud konstatuje, že na tyto námitky federální soud výslovně nereagoval. Domnívá se však, že toto nemůže stačit k závěru, že došlo k procesnímu pochybení žalovaného státu, a to z následujících důvodů.

118. Především připomíná zásadu podle článku 12 odst. 2 Haagské úmluvy, dle které musí příslušný orgán rovněž nařídit navrácení i zadrženého dítěte i po uplynutí doby jednoho roku od protiprávního přemístění nebo zadržení, pokud nezjistí, že se dítě usadilo ve svém novém prostředí. V tomto případě první stěžovatelka opustila Thajsko na konci dubna 2018, aby se se svým dítětem usadila ve Švýcarsku. Otec dítěte podal žádost ke kantonálnímu soudu dne 23. 8. 2018, tedy o čtyři měsíce později. Článek 12 odst. 2 této Úmluvy tedy nemůže představovat užitečný základ pro stěžovatelky k tomu, aby se dovolávaly nenavrácení druhé stěžovatelky na základě její integrace ve Švýcarsku.

119. Soud rovněž připomíná, že ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku (vit výše, § 147) dospěl velký senát k závěru, že vytržení dítěte z jeho obvyklého prostředí by pro něj nepochybně mělo vážné důsledky, zvláště pokud by se vracelo samo, jak dokládají lékařské zprávy. Z těchto důvodů jeho návrat do Izraele nepovažoval velký senát za přínosný. Tento případ se však od tohoto případu značně liší, především, Soud měl k dispozici více podrobností o integraci dítěte paní Neulingerové, než jaké předložily stěžovatelky v tomto případě. Totiž, před federálním soudem se stěžovatelky spokojily s velmi obecným tvrzením, dle kterého byla druhá stěžovatelka velmi dobře integrována ve Švýcarsku a zdá se, že v této zemi prospívá (viz bod 44 výše).

120. Závěrem nelze federálnímu soudu vytýkat, že výslovně neodpověděl na argument vycházející z údajné integrace ve Švýcarsku.

121. S ohledem na výše uvedené nelze říct, že by vnitrostátní soudy nařídily návrat dítěte automaticky nebo mechanicky. Naopak v kontradiktorním, spravedlivém a ústním řízení, vycházely z relevantních skutkových okolností případu a náležitě zvážily všechny argumenty účastníků řízení a vydaly podrobná rozhodnutí, která dle nich sledovala nejlepší zájem dítěte a umožnila vyloučit jakékoliv vážné nebezpečí pro dítě. Kromě toho příslušné orgány přijaly vhodná opatření k zajištění bezpečnosti dítěte v případě jeho návratu do Thajska.

122. Soud dochází k závěru, že rozhodovací proces splnil požadavky článku 8 Úmluvy, a proto byl zásah do práva stěžovatelek na respektování jejich rodinného života v demokratické společnosti nezbytný. V souladu s tím nedošlo k porušení tohoto ustanovení.

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že:

1. prohlásil stížnost za nepřijatelnou v rozsahu, v němž se týká rychlosti řízení o navrácení dítěte, a ve zbývající části za přijatelnou;

2. článek 8 Úmluvy nebyl porušen.

 

 

© Wolters Kluwer ČR, a. s.