Evropský soud pro lidská práva dnes odmítl dvě stížnosti proti České republice, které se týkaly práva na spravedlivý proces.
České soudy 11letému chlapci za jednání, které by u dospělého bylo posouzeno jako trestný čin omezování osobní svobody, uložily napomenutí. V rozhodnutí Hlaváček proti České republice ESLP řešil, zda se má na toto řízení pohlížet jako na trestní řízení. A zda tedy má mít dítě v takovém řízení všechna procesní práva jako obžalovaný v trestním řízení. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže toto řízení pojímá jako civilní. ESLP v rozhodnutí shledal, že za okolností projednávané věci to neodporuje Evropské úmluvě o lidských právech. Dítěti v řízení nehrozilo uložení opatření, které by svou povahu nebo závažností bylo srovnatelné s trestem. Uloženo mu bylo napomenutí, jehož povaha je výlučně výchovná a preventivní, nikoli trestní. Procesní práva srovnatelná s obžalovaným tedy v takovém řízení dítě mít nemusí. ESLP doplnil, že na řízení by se vztahoval článek 6 Úmluvy alespoň ve své občanskoprávní části, pokud by dítěti bylo uloženo opatření zahrnující omezení svobody či rodičovských práv. To se však v projednávané věci nestalo. Stížnost proto odmítl s tím, že se na řízení Evropská úmluva o lidských právech nevztahuje.
Ve věci Crites a Rabinovitz proti České republice stěžovatelé namítali, že jim Ústavní soud odepřel právo na přístup k soudu, protože se odmítl věcně zabývat jejich námitkami proti rozhodnutím soudů nižších stupňů. Ústavní soud odkázal na své stanovisko z listopadu 2017 (Pl. ÚS-st. 45/16), podle kterého nevymezí-li člověk před Nejvyšším soudem, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je pak jeho následná ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná. ESLP dospěl k závěru, že tato procesní pravidla, přestože omezují přístup k Ústavnímu soudu, nejsou sama o sobě v rozporu s Úmluvou. Jejich cílem je totiž zabránit zahlcení Ústavního soudu, a zajistit tak efektivní fungování justice. ESLP konstatoval, že stěžovatelé, zastoupení advokátem, si mohli a měli být vědomi formálních náležitostí dovolání a důsledků jejich nedodržení. Nejvyšší soud sice v odůvodnění uvedl skutečnosti, které nebyly procesně nezbytné. Z textu rozhodnutí však bylo podle ESLP přesto jasné, že dovolání odmítl pro nesplnění formálních náležitostí. Ústavní soud tak při odmítnutí ústavní stížnosti nepostupoval přehnaně formalisticky či nepřiměřeně. ESLP proto stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Rozsudky ESLP v originálním francouzském a anglickém znění naleznete zde a zde.
Anotace a překlad rozhodnutí budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.