Obecný komentář č. 16 (1988) Článek 17 Právo na soukromý život (Výbor OSN pro lidská práva)

Obecný komentář č. 16
Článek 17 (Právo na soukromý život)

1. Článek 17 upravuje právo každé osoby být chráněna před svévolným nebo nezákonným zasahováním do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence, jakož i před nezákonnými útoky na její čest a pověst. Dle názoru výboru je zapotřebí, aby toto právo bylo zajištěno proti veškerým uvedeným zásahům a útokům, ať už vycházejí od státních orgánů, nebo od fyzických či právnických osob. Povinnosti uložené tímto článkem vyžadují, aby daný stát přijal legislativní a další opatření s cílem prosazovat zákaz uvedených zásahů a útoků, jakož i ochranu tohoto práva.
   
   
2. V této souvislosti si výbor přeje upozornit, že ve zprávách států, smluvních stran paktu, není věnována patřičná pozornost informacím týkajícím se způsobu, jakým je dodržování tohoto práva zaručeno zákonodárnými, správními nebo soudními orgány a obecně příslušnými orgány zřízenými v daném státě.  Nedostatečná pozornost je věnována zejména skutečnosti, že článek 17 paktu se zabývá ochranou jak před nezákonnými, tak svévolnými zásahy. To znamená, že jsou to právě především právní předpisy státu, v nichž musí být ochrana práva stanoveného v uvedeném článku poskytnuta. V současnosti zprávy buď o těchto právních předpisech neříkají nic, anebo o této záležitosti poskytují nedostatečné informace.
   
   
3. Výraz „nezákonné“ znamená, že nemůže dojít k žádnému zásahu s výjimkou případů předvídaných zákonem. K zásahům, které jsou státem povoleny, může dojít jedině na základě zákona, jenž musí být sám v souladu s ustanoveními, cíli a záměry paktu.
   
   
4. Slovní spojení „svévolné zasahování“ je pro ochranu práva upraveného v článku 17 rovněž významné. Podle názoru výboru lze spojení „svévolné zasahování“ vztáhnout také na zasahování upravené zákonem. Pojem svévole je zaveden s úmyslem zaručit, že dokonce i zásah upravený zákonem by měl být v souladu s ustanoveními, cíli a záměry paktu a v každém případě by měl být za konkrétních okolností přiměřený.
   
   
5. Co se týká výrazu „rodina“, záměry paktu vyžadují, aby tento výraz byl pro účely článku 17 vykládán široce, s cílem obsáhnout všechny, z nichž sestává rodina tak, jak ji chápe společnost dotčeného státu, smluvní strany paktu. Výraz „home“ v angličtině, „manzil“ v arabštině, „čučaj“ v čínštině, „domicile“ ve francouzštině, „žilišče“ v ruštině a „domicilio“ ve španělštině, jak jsou použity v článku 17 paktu, je třeba chápat tak, že označují místo, kde osoba pobývá nebo provádí své běžné činnosti. V této souvislosti výbor vyzývá státy, aby ve svých zprávách uvedly význam, který je v jejich společnosti připisován výrazům „rodina“ a „domov“.
   
   
6. Výbor se domnívá, že zprávy by měly obsahovat informace o úřadech a orgánech zřízených v rámci právního systému daného státu, které jsou příslušné k povolení zásahu dovoleného zákonem. Je rovněž nezbytné mít informace ohledně úřadů, které jsou oprávněny vykonávat kontrolu nad těmito zásahy za striktního zohlednění zákona, a vědět, jakým způsobem a prostřednictvím kterých orgánů mohou dotčené osoby podávat stížnosti na porušení práva upraveného v článku 17 paktu. Státy by ve svých zprávách měly vyjasnit rozsah, v jakém současná praxe odpovídá zákonné úpravě. Stát, smluvní strana paktu, by měl také uvést informace o podaných stížnostech týkajících se svévolných nebo nezákonných zásahů a o počtu veškerých zjištění v tomto ohledu, jakož i o poskytnuté nápravě v daných případech.
   
   
7. Jelikož všechny osoby žijí ve společnosti, ochrana soukromého života je nutně relativní. Avšak příslušné veřejné orgány by měly moci vyžadovat jen takové informace týkající se soukromého života jednotlivce, jejichž znalost je nezbytná v zájmu společnosti, jak je chápán dle paktu. V souladu s tím výbor doporučuje, aby státy ve svých zprávách uvedly zákony a předpisy, kterými se řídí povolené zásahy do soukromého života.
   
   
8. Dokonce i pokud jde o zásahy, jež jsou v souladu s paktem, musí příslušné právní předpisy podrobně specifikovat přesné okolnosti, za kterých mohou být tyto zásahy povoleny. Rozhodnutí o použití takového povoleného zásahu musí být učiněno jedině orgánem k tomu určeným zákonem a na základě posouzení každého jednotlivého případu. Dodržování článku 17 vyžaduje, aby neporušenost a důvěrnost korespondence byly zaručeny de iure i de facto. Korespondence by měla být doručena adresátovi bez zadržení, a aniž by byla otevřena nebo jinak čtena. Sledování, elektronické nebo jiné, zachycování telefonické, telegrafické a dalších forem komunikace, odposlouchávání a nahrávání rozhovorů by mělo být zakázáno. Domovní prohlídky by měly být omezeny na pátrání po nezbytných důkazech a neměly by být povolovány v míře rovnající se obtěžování. Pokud jde o osobní a tělesné prohlídky, účinná opatření by měla zajistit, aby tyto prohlídky byly vykonávány způsobem odpovídajícím důstojnosti osoby, která je prohledávána. Osoby podrobované tělesné prohlídce úředními osobami státu nebo zdravotnickým personálem jednajícím na žádost státu, by měly být prohlíženy jedině osobami stejného pohlaví.
   
   
9. Státy, smluvní strany paktu, podléhají povinnosti samy se nezapojovat do zásahů odporujících článku 17 paktu a přijmout právní rámec zakazující tyto skutky konané fyzickými nebo právnickými osobami.
   
   
10. Shromažďování a uchovávání osobních informací v počítačích, databankách a jiných zařízeních, ať už prováděné orgány veřejné moci, anebo jednotlivci či subjekty soukromého práva, musí být regulováno zákonem. Státy musí podniknout účinná opatření s cílem zajistit, že informace týkající se soukromého života osoby se nedostanou do rukou osob, které nejsou zákonem oprávněny je získávat, zpracovávat a využívat, a že nikdy nebudou využity pro účely neslučitelné s paktem. K maximálně účinné ochraně svého soukromého života by každý jednotlivec měl mít právo srozumitelnou formou zjistit, zda a pokud tomu tak je, jaké osobní údaje jsou ukládány v automatizovaných souborech údajů a pro jaké účely. Každý jednotlivec by měl také moci zjistit, které orgány veřejné moci nebo jednotlivci či subjekty soukromého práva jejich záznamy spravují nebo mohou spravovat. Pokud tyto záznamy obsahují nesprávné osobní údaje nebo byly shromážděny či zpracovány v rozporu s ustanoveními zákona, každý jednotlivec by měl být právo žádat jejich opravu nebo odstranění.
    
    
11. Článek 17 poskytuje ochranu osobní cti a pověsti a státy mají povinnost přijmout pro tento účel dostatečnou právní úpravu. Musí být také stanovena opatření s cílem umožnit skutečně každému chránit se před veškerými nezákonnými útoky, k nimž dochází, a dále mít účinné prostředky ochrany proti těm, kdo jsou za ně odpovědní. Státy, smluvní strany paktu, by ve svých zprávách měly uvést, v jakém rozsahu je čest a pověst jednotlivců chráněna zákonem a jak je této ochrany v souladu s jejich právním systémem dosahováno.

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.